Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 366/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v P. shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. října 2004, č.j. -28, jímž Městský soud v P. zamítl návrh žalobkyně na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při H. k. Č. r. a A. k. Č. r. ze dne 30. dubna 2004, Rsp 352/03, a rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že odvolatelkou (žalobkyní) tvrzený důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen „ZRŘ“) spočívající v tom, že jí nebyla dána možnost věc před rozhodci projednat, nebyl naplněn. Vycházeje ze zásady, že důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle zmíněného ustanovení jsou pouze procesněprávní vady, nehodnotil správnost rozhodčího nálezu po hmotněprávní stránce (k tomuto posuzování není podle odvolacího soudu soud oprávněn), nýbrž se soustředil na zjištění, zda v řízení nedošlo k tvrzeným vadám. Podle názoru odvolacího soudu byl dán účastníkům dostatečný prostor k projednání věci – rozhodčí senát ji projednal při ústním jednání za přítomnosti obou účastníků, kteří měli plnou možnost přednést svá tvrzení a navrhnout důkazy. K výhradě odvolatelky, že rozhodčí senát neprovedl jí navržený důkaz, uvedl, že zrušení rozhodčího nálezu by z tohoto důvodu připadalo v úvahu zásadně jen tehdy, pokud by se rozhodci navrženým důkazem bez důvodu odmítli zabývat nebo se jím zabývali nedostatečně. Tak tomu však v posuzované věci podle obsahu spisu nebylo. Odvolací soud vyšel ze zásady, že výlučnému posouzení rozhodců přísluší, zda důkazy budou či nebudou v rozhodčím řízení provedeny a zda byl dokazováním zjištěn dostatečně skutkový stav natolik, aby mohli ve věci rozhodnout. Proto nelze též posuzovat rozsah provedeného dokazování. Jestliže tedy žalobkyně navrhla provedení důkazu výslechem svědků Ing. K. Z. a Ing. L. Ř. a rozhodčí senát shledal tyto navržené důkazy nepotřebnými pro objasnění skutkové stránky věci, a tento postup v rozhodčím nálezu (a navíc ještě v předchozích usneseních) odůvodnil, nelze mu žádné právní pochybení podle odvolacího soudu vytýkat.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho zásadní právní význam spatřuje v dosud neřešené otázce, zda v řízení o zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedeného v § 31 písm. e) ZRŘ soud přezkoumává dodržení procesních pravidel jen z formálního hlediska, nebo zda má při svém rozhodování zkoumat i to, zda došlo k naplnění procesních práv účastníků po stránce obsahové (zda se soud jejich tvrzeními a návrhy skutečně zabýval a vzal je v úvahu při rozhodování). Dovolatelka má proto za to, že došlo k naplnění dovolacího důvodu podle ve spojení s (dále též jen „ “).

Dovolatelka i nadále zastává názor, že pojem „možnost věc projednat“ nelze omezit jen na souhrn ryze formálních oprávnění účastníka. Je přesvědčena o tom, že s touto jeho možností jsou spojeny i odpovídající povinnosti na straně soudu. Má-li proto účastník například právo navrhovat důkazy, má soud k tomu odpovídající povinnost se navrženými důkazy věcně zabývat, důkazy podstatné pro posouzení věci provést a vzít je při rozhodování v potaz. Za věc volné úvahy soudu považuje až jejich hodnocení. Jestliže soudy některou z těchto svých povinností nedodrží, dopouštějí se tím podle dovolatelky porušení základních procesních práv účastníka. Z uvedeného dovozuje, že soud je povinen zkoumat, zda rozhodčí soud splnil své povinnosti odpovídající uplatněným právům účastníka, přičemž tuto jeho činnost nelze považovat za přezkoumávání meritorní správnosti jeho rozhodnutí. V dané věci se však tak nestalo - rozhodčí soud nesplnil své povinnosti odpovídající uplatněným právům žalobkyně, čímž ji fakticky zbavil možnosti věc projednat. Vytýká mu, že rozhodl rozhodčím nálezem na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, když vycházel pouze z neprokázaného skutkového tvrzení žalované, aniž vyhověl návrhům žalobkyně na doplnění dokazování a aniž přihlížel k některým jejím podstatným skutkovým tvrzením. Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dodatečném doplnění dovolání dovolatelka navrhla dovolacímu soudu postup podle pro případ, že  bude  mít  tvrzené  vady  rozhodčího řízení samy o sobě pro zrušení rozhodčího nálezu za nedostatečné. V takové situaci se domáhá přerušení dovolacího řízení s tím, že dovolací soud věc předloží Ústavnímu soudu k posouzení souladu současného znění    ZRŘ s y, zejména s d, neboť  má  za  to,  že  toto  ustanovení vylučuje právo účastníka na soudní ochranu v případě, kdy bylo rozhodčím nálezem rozhodnuto v rozporu s hmotným právem.

Ve vyjádření k dovolání žalovaná rozvádí důvody, pro něž považuje dovolání za vadné (pro nekonkretizaci rozsahu napadeného rozhodnutí a uplatněného dovolacího důvodu), nepřípustné a nedůvodné. Podle jejího přesvědčení nemá napadené rozhodnutí pro dovolatelkou předestřenou otázku zásadní právní význam, jelikož ohledně ní existuje v českém právním řádu ustálený právní výklad. Poukazuje na to, že český právní řád nerozlišuje mezi formálním a obsahovým splněním procesních pravidel s tím, že soulad řízení s těmito pravidly zjišťují soudy v každém jednotlivém případě dle jeho konkrétních okolností (a nikoli tedy formálně v obecné rovině). Navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání pro nepřípustnost, případně aby ho zamítl jako zjevně bezdůvodné.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu   přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně,                   nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. )

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší  soud neshledává.

Právní posouzení odvolacího soudu s výkladem ustanovení § 31 písm. e) ZRŘ, zejména v otázce poskytnutí možnosti účastníku věc před rozhodci projednat, je správné a zcela konformní s judikaturou Nejvyššího soudu  vztahující se k obsahově obdobně formulované zmatečnostní vadě odnětí možnosti účastníka jednat před soudem (podle platné právní úpravy ve spojení s , větou druhou, ). - na rozdíl od práva vyjádřit se k věci  a práva (i procesní povinnosti) navrhovat důkazy k prokázání rozhodných skutečností - neposkytuje účastníkům řízení procesní nárok na provedení jimi navržených důkazů. O tom, které z navrhovaných důkazů budou v řízení provedeny, rozhoduje  ve smyslu , věty druhé, soud, a ten nemá zákonem uloženu povinnost provést v řízení všechny důkazy navržené procesními stranami. V této souvislosti Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že odnětí možnosti účastníku jednat před soudem nenastane tím, že soud neprovede důkazy navržené účastníkem řízení, pokud soud ve smyslu odůvodní, proč takový důkaz neprovedl (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. , dále též rozsudek téhož soudu ze dne 21. února 2006, sp. zn. , dále rovněž nález Ústavního soudu ze dne 22. června 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 18, pod číslem 95 a nález Ústavního soudu ze dne 13. září 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 15, pod číslem 122). Takové posouzení lze vztáhnout i na výklad ustanovení ZRŘ. Dovolací soud proto nepřisvědčil argumentaci dovolatelky, která vychází jednak z ničím neodůvodněného rozlišování formální a obsahové možnosti jednat před rozhodci a dále z mylného názoru, že neprovede-li rozhodce důkaz či důkazy navržené účastníkem, odnímá mu tím možnost jednat před soudem.

Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně  proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé není podle přípustné.

Za situace, kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání  ( , věta první,   ),  pro nepřípustnost odmítl [ , věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Jelikož žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem  v částce 1 550,- Kč podle , , ,    a    ve  znění  pozdějších  předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V   Brně  11. září  2007

JUDr.  Miroslav   Gallus

předseda   senátu