Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2210/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 7. 2004, č. j. -9, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. , k uspokojení pohledávky 531,- Kč, nákladů předcházejícího řízení a exekučních nákladů na majetek právního předchůdce povinné (F. n. m. České republiky) exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že právní předchůdce povinné byl pasivně věcně legitimován. Strojní a traktorová stanice O., státní podnik, jemuž bylo exekučním titulem uloženo plnit, byl rozhodnutím ministra zemědělství ČR ze dne 16. 10. 1997, č. 5090/1997, bez likvidace zrušen (ke dni 31. 10. 1997) „s tím, že veškerý majetek byl převeden na F. n. m. ČR“; z obchodního rejstříku byl státní podnik vymazán 5. 11. 1997. K prokázání tvrzení, že nabyvatelem majetku se realizací privatizačních projektů staly další (jiné) subjekty, povinná důkazy odvolacímu soudu nenabídla.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž – podle obsahu – namítla, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “), konkrétně její věcné legitimace v exekučním řízení. Majetek Strojní a traktorové stanice O., státního podniku, sice byl v rámci privatizace převeden na F. n. m. České republiky, následně však P. f. České republiky uskutečnil privatizační projekty, takže veškerý majetek přešel na nabyvatele a spolu s ním i předmětná pohledávka, pokud byla jeho součástí. V době, kdy byl na základě rozhodnutí ministra zemědělství ČR státní podnik zrušen bez likvidace, byl již veškerý majetek převeden na nové vlastníky (nabyvatele) a „nezůstal žádný …, který by mohl být po zrušení státního podniku převeden na F. n. m. ČR“. Podle dovolatelky je na oprávněném, aby doložil, který subjekt se stal vlastníkem privatizovaného majetku, s nímž vymáhaný závazek souvisí. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 20. 2. 2006, č. j. -35, Městský soud v Praze rozhodl ve smyslu ustanovení a 3 , že namísto F. n. m. České republiky (zrušeného k 1. 1. 2006 ) bude v řízení na straně povinné pokračovat s Českou republikou - Ministerstvem financí, se sídlem v P. 1, Letenská 12.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání je ve smyslu přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( , odst. 3, , odst. 2 , ). Ten je dán tím, že (právní) otázku věcné (pasivní) legitimace povinné vyřešil v rozporu s ustálenou soudní praxí.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce zkoumá soud, zda exekuční titul vydal orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navržena v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda právo není prekludováno.

Vymezení účastníků exekučního řízení ustanovením je založeno na procesní bázi (oprávněným je ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce, resp. kdo se v něm jako takový označil, povinným je ten, proti komu oprávněný návrh na nařízení exekuce směřuje, tj. koho uvedl jako osobu, v jejichž poměrech má být exekučním titulem uložená povinnost vymožena). Od takto pojaté procesní legitimace je nutno odlišovat věcnou (materiální) aktivní legitimaci oprávněného a věcnou (materiální) pasivní legitimaci povinného. Aktivně legitimován je ten (procesně) oprávněný, jemuž svědčí právo z rozhodnutí nebo jiného titulu, a pasivně legitimován ten (procesně) povinný, kterému je tímto titulem uložena povinnost. Nesvědčí-li právo z rozhodnutí nebo jiného titulu oprávněnému, stejně jako nebyla-li podle rozhodnutí nebo jiného titulu povinnost uložena povinnému, nejsou v exekučním řízení věcně legitimováni; v obou případech soud návrh na nařízení exekuce zamítne.

Zdrojem (pramenem) věcné legitimace účastníků exekučního řízení je v první řadě samotné rozhodnutí nebo jiný titul, jehož výkon se navrhuje. Jsou-li osoba, jíž bylo exekučním titulem přiznáno právo, a osoba titulem zavázaná, identické s účastníky exekučního řízení, nevznikají při posouzení jejich věcné legitimace pochybnosti; ta totiž vyplývá bezprostředně z exekučního titulu.

Důsledky hmotněprávní (univerzální či singulární) sukcese, jež nastala v době od vydání podkladového rozhodnutí do zahájení exekučního řízení, se v rovině procesní projevují tím, že subjekt, který návrh podává, je odlišný od toho, komu rozhodnutí nebo jiný titul přiznává právo, případně že návrh směřuje proti jinému, než kdo je titulem zavázán k plnění povinnosti. Na tyto případy pamatuje ustanovení , podle něhož proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu; procesní povinnosti tvrdit a doložit přechod (převod) práva nebo povinnosti způsobem předepsaným v zatěžují (procesně) oprávněného. Zásadě formalizace předpokladů nařízení exekuce odpovídá, že dokazování za účelem zjištění, zda právo či povinnost přešly (byly převedeny) na jiného, se před nařízením exekuce – zpravidla – neprovádí (srov. , 2 ).

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek ze dne 27. 2. 1998, sp. zn.         , jímž Krajský obchodní soud v Ostravě uložil povinnost zaplatit 531,- Kč s příslušenstvím Strojní a traktorové stanici O., státnímu podniku se sídlem v O. Přechod povinnosti z takto označeného subjektu na právního předchůdce povinné prokazuje oprávněný – toliko – rozhodnutím příslušného ministra o zrušení státního podniku bez likvidace a o přechodu jeho majetku za účelem privatizace na F. n. m. České republiky (z obchodního rejstříku byl státní podnik vymazán 5. 11. 1997).

Zakladatel (ministr zemědělství ČR) zrušil Strojní a traktorovou stanici O., státní podnik, bez likvidace v souladu s rozhodnutím o privatizaci (srov. , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 31. 3. 2000, dále jen „ “). Dnem zrušení podniku, tj. 31. 10. 1997, přešel privatizovaný majetek na F. n. m. České republiky ( ); ten však – v intencích ustanovení cit. zákona, které přísně účelové užití takového majetku zakotvuje – s ním naložil některým ze způsobů vymezených v ustanovení Jinak řečeno, do dispozice F. n. m. České republiky zákon svěřil majetek státního podniku proto, aby bylo naplněno rozhodnutí příslušného orgánu o jeho privatizaci, tedy aby majetek prodal (přímo nebo ve veřejné dražbě).

Není pochyb o tom, že přechod práv a závazků na nabyvatele vlastnického práva k privatizovanému majetku podle vyplývá přímo z právního předpisu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1996, sp. zn.           , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 2/1997 pod č. 14, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. ). Současně platí, že F. n. m. České republiky (dočasně) disponoval těmi závazky, které na něj přešly rozhodnutím zakladatele o zrušení podniku, a jen tyto závazky přecházely na nabyvatele, pokud souvisely s privatizovaným majetkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. ). Jestliže se tedy prodej uskutečnil některým ze způsobů uvedených v , stal se bez dalšího nabyvatel majetku ve vztahu k právům a závazkům s ním souvisejícím věřitelem či dlužníkem. Doloží-li oprávněný v návrhu na nařízení exekuce, že smlouva o prodeji privatizovaného majetku byla s konkrétním nabyvatelem uzavřena nebo že se jako vydražitel stal konkrétní nabyvatel vlastníkem privatizovaného majetku (viz ) a že vymáhané plnění (pohledávka) souvisí s privatizovaným majetkem, platí, že přechod povinnosti z toho, kdo je v exekučním titulu označen jako povinný, na jiného vyplývá z právního předpisu; y, jimiž právní skutečnosti oprávněný prokazuje (smlouva, potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě), nemusí být vydány ani ověřeny státním orgánem nebo notářem.

Průkaz přechodu (převodu) vymáhané pohledávky v souvislosti s privatizací majetku státního podniku na nabyvatele zatěžuje – jak bylo vysvětleno shora – oprávněného. I když povinná v řízení namítala, že majetek Strojní a traktorové stanice O., státního podniku, přešel privatizací (realizovanou P. f. České republiky, viz ) na jiné subjekty, povinnost přechod (převod) pohledávky doložit nemá. Označil-li oprávněný v návrhu na nařízení exekuce jako osobu povinnou jiného než žalovaného z exekučního titulu, je jeho procesní povinností tvrdit a prokázat skutečnosti, které jsou pro posouzení věcné legitimace povinné rozhodné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/1997 pod č. 13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. ).

Odvolací soud, který při posuzování věcné legitimace povinné (právní nástupkyně F. n. m. České republiky) uplatnil názory nekorespondující tomu, co je uvedeno shora, přehlédl navíc, že přechod (převod) práv a povinností ve smyslu ustanovení a 4 je zohlednitelný jen, nastal-li po vydání exekučního titulu (v daném případě rozhodl Krajský obchodní soud v Ostravě 27. 2. 1998, tj. poté, co byl žalovaný státní podnik zrušen a vymazán z obchodního rejstříku). Došlo-li k sukcesi před vydáním rozhodnutí, jež je vykonáváno, aniž z ní v nalézacím řízení soud vyvodil odpovídající závěry, nelze pochybení v otázce procesního nástupnictví nebo věcné legitimace napravovat v exekučním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2003 pod č. 17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. ).

Lze uzavřít, že právní závěr odvolacího soudu neobstojí a dovolací důvod podle uplatnila dovolatelka právem; Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první, ) – napadené usnesení zrušil ( , část věty za středníkem, ). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá,     ), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. srpna 2007

JUDr. Pavel  K r b e k

předseda senátu