Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 195/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné změnil usnesení z 19. 10. 2004, č.j. -37, kterým okresní soud nařídil exekuci (rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze z 5. 5. 1998, č.j. -20), jejímž provedením pověřil označenou soudní exekutorku, a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že k přechodu povinnosti ve smyslu ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“) lze přihlédnout jen tehdy, došlo-li k němu až po vydání vykonávaného rozhodnutí. Tato podmínka však splněna nebyla, jelikož exekuční titul byl vydán 5. 5. 1998, zatímco původní povinný (v nalézacím řízení žalovaný) zemřel 24. 4. 1998, takže povinnost k zaplacení nyní vymáhané pohledávky přešla na dědičku (nyní povinnou) již k tomuto datu, tedy před vydáním titulu.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „ “/), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že k přechodu povinnosti lze přihlédnout jen tehdy, došlo-li k němu po vydání exekučního titulu. Podle jejího názoru jí (resp. její právní předchůdkyni, totiž společnosti K., a.s.) nebylo ani nemohlo být známo, zda původní povinný (v nalézacím řízení žalovaný) zemřel, příp. kdy se tak stalo. Městský soud v Praze rozhodl usnesením z 31. 1. 2002, č.j. -37, tak, že v řízení „bude pokračováno na místě žalovaného s jeho právní nástupkyní M. D.“. Toto usnesení dovolatelka neměla žádný důvod zpochybňovat, na další postup soudu „neměla zásadní vliv“ a proti usnesení ani rozsudku ve věci samé se neodvolala ani povinná. Městský soud pak vykonávaný titul dne 11. 6. 2002 opatřil doložkou právní moci s datem 24. 4. 2002 a oprávněná, protože „neměla důvod tomuto údaji nevěřit, postupovala v návaznosti na to ve vymáhání pohledávky“.

Povinná navrhla odmítnutí dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí je v souladu se standardní judikaturou (usnesením Nejvyššího soudu z 31. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněným v časopise Soudní judikatura č. 1 ročník 2003, pod poř. č. 17) i literaturou, zastávajícími závěr, že k přechodu povinnosti (či práva) lze v exekučním řízení pro účely posouzení legitimace účastníků přihlédnout jen tehdy, došlo-li k němu po vydání vykonávaného rozhodnutí, a že došlo-li k sukcesi před vydáním rozhodnutí, aniž z ní příslušný orgán (v daném případě soud v nalézacím řízení) vyvodil odpovídající závěry, není možné pochybení v otázce procesního nástupnictví nebo věcné legitimace „napravovat“ v exekučním řízení.

Dovolání (přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , nikoli tedy, jak nesprávně dovozuje oprávněná, podle , jež přichází v úvahu jen u přípustnosti podle , totiž u potvrzujícího rozhodnutí, zatímco v souzené věci jde o rozhodnutí měnící) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že návrhu na nařízení exekuce nelze vyhovět proti nynější povinné (pozůstalé manželce původního žalovaného), byl-li podkladový rozsudek vydán teprve po smrti žalovaného, takže „k přechodu povinnosti (smrtí zůstavitele) došlo před vydáním rozsudku … aniž byla tato skutečnost zohledněna v nalézacím řízení…“, kteréžto „…procesní pochybení není možné napravit v exekučním řízení, a to ani pomocí “.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V daném případě sice odvolací soud citoval standardní judikaturu, jejíž závěr, že k přechodu povinnosti nebo práva lze ve smyslu přihlédnout pouze tehdy, došlo-li k němu až poté, co bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, je sám o sobě správný, opomenul však skutečnost, jež má pro posouzení pasivní legitimace zásadní význam. Tou je vydání usnesení, jímž nalézací soud rozhodl podle , že „v řízení bude pokračováno na místě žalovaného s jeho právní nástupkyní M. D. …“. Toto usnesení bylo doručeno 12. 2. 2002 právní nástupkyni žalovaného a 11. 2. 2002 žalobkyni (právní předchůdkyni oprávněné), a protože proti němu nebylo podáno odvolání, nabylo dnem 28. 2. 2002 právní moci. Právní nástupkyni žalovaného pak byl 8. 4. 2002 doručen podkladový rozsudek (Krajského obchodního soudu v Praze z 5. 5. 1998, č.j. -20), a protože ani proti němu nebylo podáno odvolání, nabyl dnem 24. 4. 2002 právní moci a do tří dnů pak i vykonatelnosti.

Protože tedy nalézací soud v řízení po smrti původního žalovaného pokračoval s jeho pozůstalou manželkou (jedinou dědičkou – viz usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze 7. 5. 2001, sp. zn. , pravomocné 29. 6. 2001, založené v připojeném spise nalézacího soudu sp. zn. na ), neuplatní se ustanovení a tedy ani zásada formulovaná výše uvedeným judikátem sp. zn. , že k přechodu práva nebo povinnosti lze přihlédnout pouze tehdy, došlo-li k němu až poté, co bylo vykonávané rozhodnutí vydáno. Ustanovení aplikované nalézacím soudem totiž ve svém prvním odstavci upravuje – obecně – situace, kdy účastník ztratí způsobilost – kdykoli – po zahájení řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno (tedy jak případy, kdy ke ztrátě způsobilosti došlo před vydáním rozhodnutí, tak situace, kdy ji účastník ztratil po jeho vydání do doby nabytí právní moci).

Protože se tedy právní nástupkyně původního žalovaného (v exekučním řízení povinná) stala v důsledku pravomocného usnesení podle účastnicí nalézacího řízení, ovšem zpětně ke dni smrti původního žalovaného, tedy před vydáním vykonávaného rozsudku, nejde o situaci upravenou ustanovením , a rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž exekuci nařídil, tak bylo namístě. Jestliže poté krajský soud k odvolání povinné s odkazem na zmíněný judikát sp. zn. rozhodnutí okresního soudu změnil a návrh na nařízení exekuce s výše popsaným odůvodněním zamítl, je naopak jeho rozhodnutí nesprávné.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ), případně bude rozhodnuto o nákladech exekuce podle ustanovení exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. července 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu