Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2088/2007

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2007, č. j. -75, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. srpna 2006, č. j. -49, jímž byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalovaného vyklidit nemovitosti - dům č. p. 16 na pozemku stav. parc. č. 32 včetně této parcely, pozemků parc. č. 240/4, 240/7 a 252, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 221 pro katastrální území D. B., obec K. (dále též „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“), není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „“), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v žalobce otevřel dovolacímu přezkumu posouzení otázky, zda vzhledem k okolnostem případu lze chování žalovaného k němu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, tedy zda byla naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“). Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy, se  odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuelně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. To platí tím spíše pro danou věc, kdy chování žalovaného a žalobce bylo charakterizováno vzájemnými útoky a neoprávněnými zásahy do jednotlivých práv (práva vlastnického žalovaného a práva žalobce užívat určité místnosti v domě vyplývajícího z věcného břemene). Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace obč. zák., podal Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích opakovaně. Namátkou je možno zmínit např. rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , který se v souladu s ostatními judikáty dovolacího soudu vyjadřuje obecně i k aplikovatelnosti obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského, objektivizovaného, pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Odvolací soud, který stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jednání žalovaného nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu obč. zák., rozhodl v intencích uvedeného výkladu; opodstatněnou proto není výtka žalobce, že napadené rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem.

K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k vadám podle , a b/ a dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (, a 3 , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat u soudu návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně  dne 30. května 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu