Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1172/2014

33 Cdo 1172/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. Š., zastoupené JUDr. Janou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Nové Město, Jiráskova 398, proti žalovanému Ľ. Š., zastoupenému JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Střed, Josefa Knihy 177, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2013, č.j. -152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, č.j. -112, zamítl žalobu o určení vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Rozsudkem ze dne 17. 9. 2013, č.j. -152, Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, v nákladovém výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Splnění předpokladů jeho přípustnosti podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “), spatřuje v chybné aplikaci zákona č. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud podle názoru žalobkyně nesprávně dovodil, že s ohledem na její „aktivní účast na incidentech nelze v řízení zjištěné jednání žalovaného kvalifikovat jako jednání svou intenzitou hrubě porušující dobré mravy“; tím se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozhodnutí ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. a ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. .

Žalobkyně se mylně domnívá, že právní otázka, kterou předložila k řešení, je s rozhodnutími uváděnými v dovolání v rozporu; situace, kdy dárce má aktivní (mnohdy přímo iniciační) účast na incidentech, v nichž následně spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným, tato rozhodnutí neřeší.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. K použitelnosti § 630 obč. zák. obecně se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák., přičemž stupeň závažnosti konkrétního chování obdarovaného je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. ). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , na který odkázal soud prvního stupně, nelze ze zjištění, že chování účastníků bylo v době od podpisu darovací smlouvy do výzvy k vrácení daru charakterizováno vzájemnými útoky (mnohdy za aktivní účasti dárce), dovodit právní názor, že chování obdarovaného hrubě porušuje dobré mravy a že je tak naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. ).

Námitky, jimiž dovolatelka neuplatnila dovolací důvod uvedený v (zde především výtky proti skutkovým zjištěním), přípustnost dovolání založit nemohou.

Žalobkyně nevznesla žádnou argumentaci ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání podle , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. července 2014

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu