Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2409/2016

33 Cdo 2409/2016

U S N E S E N Í

JUDr. V. V.

V. V.

, zastoupené JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská 455/9, o vrácení daru, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2016, č.j. 61 Co 335, 336/2015-203, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 23. 3. 2015, č.j. -152 (ve spojení s usnesením ze dne 19. 5. 2015, č.j. -167), kterým Okresní soud Plzeň - sever zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal

„vrácení vozidla zn. Toyota Land Cruiser, RZ 2P0 9977, in eventum zaplacení částky 400.000,- Kč“

; ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastníků a státu rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že chování žalované (obdarované), pro které se žalobce domáhal vrácení osobního vozidla, nedosahuje intenzity předpokládané ustanovením , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“), tj. hrubého porušení dobrých mravů.

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o věci samé, není přípustné. Právní otázka, jejíž řešení odvolacím soudem žalobce zpochybnil (interpretace a aplikace § 630 obč. zák.), byla již Nejvyšším soudem vyřešena (viz výklad níže), napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu a dovolací soud v projednávaném případě nemá důvod se od ní odchylovat.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Podle ustanovení je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že žalobce dopisem z 12. 3. 2013 žalovanou vyzval, aby do 21. 3. 2013 vrátila předmětný osobní automobil, který jí smlouvou z 16. 6. 2012 daroval, protože 1)„hrubě křivě“ obvinila žalobce „z opakovaného ublížení na zdraví“, a to dokonce písemně „v procesní žalobě,“ na základě které bylo zahájeno u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. řízení o rozvod manželství účastníků, v němž tyto skutečnosti nebyly prokázány, 2) odmítla žalobci (věřiteli) uhradit dluh ve výši 6.378.332,- Kč, „jakožto jeho právo z bezdůvodného obohacení“ (žalobce „v této výši“ plnil za žalovanou „subjektivní peněžní povinnosti“), a 3) bez objektivních důvodů vyhostila žalobce a dceru účastníků V. ze společné domácnosti. Podle odvolacího soudu sice žalovaná neprokázala, že ji žalobce fyzicky ublížil, ale bylo zjištěno, že vzájemné vztahy účastníků před rozvodem manželství byly více než napjaté, že v září a říjnu 2012 činil žalobce nátlak na žalovanou ve věci způsobu jejich majetkového vypořádání a že také žalobce v rozvodovém řízení tvrdil, že ho žalovaná třikrát fyzicky napadla, aniž by to prokázal. Se zřetelem k těmto okolnostem, jakož i k tomu, že také žalobce měl podíl na rozvratu manželství účastníků (udržoval vztah s novou partnerkou) a že ke vzájemnému nařčení z fyzického násilí došlo v rozvodovém řízení, jehož se účastnil omezený okruh osob, neutrpěl žalobce (advokát) žádnou újmu spočívající v poškození profesní pověsti. Spornost žalobcovy pohledávky vylučuje hodnotit nesplnění tvrzeného dluhu jako jednání žalované v rozporu s dobrými mravy. Po návratu z dovolené v Chorvatsku v srpnu 2012 se vztahy účastníků staly dlouhodobě konfliktní, aniž by bylo možno jednoznačně určit, „kdo a v jaké míře byl … iniciátorem.“ Jednorázové chování žalované, jejíž psychický stav byl špatný, vůči dceři V., kterou v říjnu 2012 vyzvala, aby opustila dům, a řekla jí, že „lituje, že ji porodila,“ nedosahuje co do intenzity hrubého porušení dobrých mravů. Soudy obou stupňů k tomuto závěru dospěly po zhodnocení konkrétních skutečností, které ve vztazích účastníků a dcery panovaly. V. – v té době s ukončeným vysokoškolským vzděláním dosahující jako advokátní koncipientka jistého výdělku – do gradujícího konfliktního vztahu rodičů zasáhla, zejména ve věci vypořádání majetku se postavila na stranu otce, který disponoval dostatkem finančních prostředků, takže rodina netrpěla hmotnou nouzí; žalovaná reagovala emocionálně vypjatě poté, co jí žalobce sdělil, že s ní nechce žít a odstěhoval se k nové partnerce.

V první řadě je třeba připomenout, že otázka, zda chováním obdarovaného byly hrubě porušeny dobré mravy, je především otázkou skutkovou. Protože dovolání může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce však v dovolání – zejména v polemice k důvodu vrácení daru ad 3) – zpochybnil právní posouzení věci na základě zčásti jiné verze skutkového stavu, než z jaké vyšel při právním posouzení odvolací soud. Měl-li za to, že skutková zjištění odvolacího soudu jsou nesprávná (neúplná), neuplatnil způsobilý dovolací důvod ( ). Ve vztahu k důvodu vrácení daru ad 2) a k jeho právnímu hodnocení odvolacím soudem žalobce „dovolací přezkum nežádá.“

Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace ustanovení § 630 obč. zák., podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. ). Konstatoval, že jimi lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Pokud jde o aplikovatelnost ustanovení § 630 obč. zák., ustálila se judikatura na názoru, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníkůprávního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , nelze ze zjištění, že chování účastníků bylo v době od podpisu darovací smlouvy do výzvy k vrácení daru charakterizováno vzájemnými útoky (mnohdy za aktivní účasti dárce), dovodit právní názor, že chování obdarovaného hrubě porušuje dobré mravy a že je tak naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. Soud vždy zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. , a ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. ).

Úvahy nalézacích soudů o aplikovatelnosti § 630 obč. zák. – o intenzitě rozporu jednání obdarovaného s dobrými mravy – se vždy odvíjejí od posouzení všech zvláštností každého jednotlivého případu a dovolací soud je může přezkoumat, jen kdyby byly zjevně nepřiměřené (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Dovolává-li se žalobce závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v rozsudcích ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. (o soustavnosti jednání hrubě porušujícího dobré mravy), a ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. (o manželské nevěře obdarovaného znevažující důstojnost dárkyně), přehlíží, že o soustavnost jednání v projednávaném případě pojmově jít nemůže, resp. že byly přijaty na základě jiných skutkových okolností.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Protože o nákladech řízení před soudy obou stupňů bude znovu rozhodovat soud prvního stupně (odvolací soud), rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. 2. 2017 JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu