Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1811/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy           JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce K. S., zastoupeného advokátku, za účasti 1) K., a. s., zastoupené advokátem, a 2) Pozemkového fondu České republiky, o určení vlastnictví v řízení podle páté části , vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání účastníka ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 12. 2005, čj. -106, takto:

I.  Dovolání se zamítá.

II. Účastník K., a. s., je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 1.825,- Kč k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. H. D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi ostatními účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou podle páté části se žalobce domáhal určení svého vlastnictví k pozemku č. 853/3 v katastrálním území S.  rozsudkem soudu, jímž by byla nahrazena část rozhodnutí Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu v P. z 21. 10. 2003, čj. 5782/78/92-De. V této části svého rozhodnutí pozemkový úřad nevyhověl návrhu žalobce jako oprávněné osoby na vydání uvedeného pozemku  s odůvodněním, že jde o pozemek zastavěný.

Okresní soud v Písku zjistil, že na předmětném pozemku, který byl odňat původnímu vlastníkovi a v roce 1969 rozhodnutím příslušného orgánu vyňat ze zemědělské půdy,  jsou vybudovány rekreační chatky s vodojemem a umývárnou, a že všechny tyto stavby jsou stavbami jednoduchými ve smyslu , takže jejich existence nebrání vydání pozemku s ohledem na  ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě         a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „“). Rozsudkem ze dne 29. 6. 2005, čj. -84, proto rozhodl, že žalobce, jako oprávněná osoba podle zákona o půdě, je vlastníkem předmětného pozemku, čímž se nahrazuje rozhodnutí pozemkového úřadu.

K odvolání účastníka K. a. s. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně   Krajský soud v Českých Budějovicích, a rozsudkem ze dne 29. 12. 2005,                      čj. -106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem.         V podrobném výkladu ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě vysvětlil rozdíl mezi  zastavěností pozemku podle jednotlivých ustanovení zařazených pod jeho písmeny a)  až f). Vyložil, že ustanovení zařazená pod písm. a), d) a e) míří na  pozemek jako celek, bez bližší konkretizace stavby, jde však o druh pozemku jmenovitě charakterizovaný  jako hřbitov, zahrádková a chatová osada a tělovýchovné a sportovní zařízení, s tím, že takto jmenovitě uvedené stavby nelze extenzivně proti smyslu zákona o půdě rozšiřovat na stavby další, např. rekreační. Poukázal v tomto směru na judikaturu Ústavního soudu, podle níž např. nelze takto posuzovat pozemek na nějž jsou stavby a. Dále vyložil, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě míří na všechny ostatní stavby, je obecné povahy, a obsahuje konkrétní hlediska, kdy zastavěnost pozemku nebrání stavby na něm zřízené. Jde mj. o stavby movité, jednoduché, drobné, nebo umístěné pod povrchem země. Z tohoto hlediska soud prvního stupně správně ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě na danou věc aplikoval, protože podle tohoto ustanovení pozemek lze vydat, jestliže na něm byly po přechodu na stát postaveny stavby jednoduché, za jaké je třeba posuzovat nejen chatky, ale i  umývárnu s toaletami, a vodojem, který je stavbou umístěnou pod povrchem země.

Účastník K. a. s. podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Rozsudek odvolacího soudu má podle něj zásadní právní význam, protože  řeší otázku, která není  rozhodována jednotně. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci. Vychází z toho, že podle povolení trvalého provozu, vydaného v roce 1971, je na pozemku kolaudováno rekreační středisko, sestávající z hlavní budovy s kuchyní           a klubovnou, obytných chatek, sociálního zařízení, vodovodního řádu, kanalizace včetně septiku a bazénové plošiny. Navazující stavební povolení z roku 1987 se týká 24 chat, které nahradily původní opotřebované chaty. Jednalo se o soubor rekreačních budov jednoho funkčního a především vlastnického celku sloužícího  k rekreaci, kdy jednotlivé stavby jsou na sebe funkčně vázány, a je nutno je posuzovat i ve vztahu k budovám na pozemku, na němž stojí stavba hájenky a víceúčelová budova. Stavby na předmětném pozemku tak nemohou být posuzovány jako stavby jednoduché či drobné. Soudy se měly řídit , upravující režim staveb pro dočasné užívání. Navíc převažuje v daném případě zájem veřejný nad účelem restituce. Pojem stavba rekreačního areálu či rekreačního střediska nezná a nelze mu proto  přisuzovat nějaký právní význam. Za nepřípadný považuje odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu zn. , spíše se na danou věc vztahuje jeho rozhodnutí      zn. , týkající se posouzení sportovního areálu. Stavba areálu byla vedena jediným stavebním záměrem, podle nějž na sebe jednotlivé stavby navazují a jsou propojeny funkčně a provozně, přičemž takovýto stav existoval  před účinností zákona   o půdě. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil  Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že není rozhodné, jaký byl stav zastavěnosti na předmětném pozemku v roce 1971, což správně posoudil soud prvního stupně. Funkční propojenost jednotlivých chat není dána, protože v případě demolic některé z nich zůstane  funkce i způsobilost ostatních chat zachována. Odvolací soud správně hodnotil objekty zřízené na předmětném pozemku každý samostatně, v souladu s restitučním předpisem a ustálenou judikaturou, včetně judikatury Ústavního soudu. Odvolací soud dle názoru žalobce také správně objasnil, kdy z důvodu veřejného zájmu je považovat pozemek za zastavěný jako celek, a to jen v případech výslovně vyjmenovaných v zákonu o půdě tj. hřbitovy, zahrádkové a chatové osady                       a  tělovýchovná a sportovní zařízení. O takový případ se v dané věci nejedná. Rovněž není správné, že by pozemek nemohl sloužit zemědělskému využití, protože z celkové plochy 13.813 m2 je zastavěno necelých 600 m. Pokud jde o vzájemnou funkčnost staveb, zmiňuje žalobce rovněž skutečnost, že stavba víceúčelové budovy byla povolena a zahájena až v roce 1992, tedy po účinnosti zákona o půdě. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené      . Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně, vydaný v této věci, a dovolání není proto přípustné podle a b) Dovolací soud však zvážil, že v zájmu jednotné judikatury má rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, protože v rámci správního řízení podle zákona o půdě docházelo i k odlišným rozhodnutím správním i soudním v aplikaci právních předpisů při posuzování zastavěnosti pozemků podle zákona o půdě. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že otázka, zda vydání pozemku podle druhé části zákona o půdě brání ustanovení zákona o půdě, má být posuzováno podle předpisů občanského práva hmotného, nebo předpisů správních, zvláště stavebních, má zásadní právní význam, a z jejího hlediska považuje dovolání za přípustné podle Rozsudek odvolacího soudu proto přezkoumal v souladu s ustanovením z tohoto hlediska.

Dovolatel namítá, že soud měl stavby na pozemku, který je předmětem sporu, posuzovat z hlediska jejich určení a vzájemné vázanosti podle , o obecných technických požadavcích na výstavbu, tedy podle právní normy z oblasti práva správního. Dovolací soud však ve své bohaté judikatuře vychází z právního závěru, že pojem „stavba“, jak je používán v restitučních předpisech, stejně jako i pojem „pozemek“, je třeba chápat jako věc z hlediska předpisů občanskoprávních, nikoli správních, přičemž jde o judikaturu, která nedoznala změny. V této souvislosti je proto možno příkladmo uvést rozsudek Nejvyššího soudu z poslední doby, tj. z 28. 2. 2006, sp. zn. . Uvedená judikatura je v souladu i s judikaturou Ústavního soudu, např. s jeho nálezem z 14. 7. 2004, sp. zn. . V něm Ústavní soud vyjádřil, že pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je třeba vykládat s ohledem na to, aby byl v maximální míře dosažen jejich účel, a rovněž s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Výklad pojmů obsažených v restitučních předpisech proto nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva, v daném případě práva stavebního.

je nesporně předpisem z oblasti hmotného občanského práva,         a poměrně podrobně v upravuje podmínky, kdy zastavěný pozemek nelze vydat. Nelze proto ani, s ohledem na výslovnou právní úpravu, aplikovat jiné předpisy ( zákona o půdě a contr.), dovozovat z nich relevanci jiných právních předpisů a uplatňovat kriteria, která uvedené ustanovení zákona o půdě neobsahuje, např. účelovou propojenost staveb na pozemku, který má být vydán, se stavbami či pozemky jinými. Je proto správné rozhodnutí soudu, který shledal, že pozemek - ač částečně zastavěný, může být vydán oprávněné osobě (resp. rozhodnuto   o jejím vlastnickém právu k pozemku) právě proto, že je naplněna jedna z výjimek v       zákona o půdě vyjmenovaných, tj. že pozemek je zastavěn jen stavbami jednoduchými, případně drobnými nebo podzemními. V podrobnostech lze odkázat na právní závěry, obsažené v rozsudku odvolacího soudu.

Protože tedy dovolací soud shledal rozsudek odvolacího soudu správným, podle

věta před středníkem dovolání zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , podle nichž je dovolatel povinen uhradit žalobci náklady tohoto řízení. Náklady spočívají v jednom úkonu odměny advokáta, sníženém                 o polovinu, tj. 1.750,- Kč ( a vyhl. č. ), a z paušální částky hotových výdajů 75,- Kč ( vyhl. č. ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. května 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu