Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1962/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2005, č. j. -61, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. dubna 2005, č. j. -41, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. dubna 2005, č. j. -41, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat (do patnácti dnů od právní moci rozsudku) „byt č. 6, o velikosti 1+kk s příslušenstvím, I. kategorie, v prvním poschodí domu čp. 1095 v P. 6 – Ř., Žufanova 10“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. listopadu 2005, č. j. -61, změnil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do patnácti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že v předmětném bytě žila jako jeho nájemkyně babička žalovaného J. P., že žalovaný se k ní nastěhoval po návratu ze základní vojenské služby v roce 1989, že on a jeho babička společně obstarávali domácnost, že dne 13. června 1997 se žalovaný oženil, že jeho manželka byla v době uzavření manželství nájemkyní „bytu 1+0 v P. 4, Dačického 2“ (dále jen „byt Dačického“), že žalovaný i po uzavření manželství bydlel v předmětném bytě s babičkou a že takto s ní v bytě žil až do roku 2003, kdy byla babička převezena do nemocnice, kde během několika dnů dne 23. dubna 2003 náhle zemřela. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů dovodily, že byl-li žalovaný vnukem nájemkyně bytu J. P., mohlo právo nájmu bytu na něj přejít za současného naplnění dvou předpokladů, a to předpokladů žití s nájemkyní v den její smrti ve společné domácnosti a neexistence vlastního bytu ( věta první , , ve znění účinném v době smrti J. P. /a ve znění do 30. března 2006/ - dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – však dále dovodil, že žalovaný nesplňuje předpoklad neexistence vlastního bytu, neboť uzavřením manželství v roce 1997 vzniklo jemu a jeho manželce ze zákona – podle obč. zák. – právo společného nájmu bytu Dačického. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že právo společného nájmu bytu Dačického vzniklo (ze zákona) bez ohledu na to, „zda spolu manželé žijí či nežijí  a zda jeden z nich v tomto bytě bydlí či nebydlí, jako tomu je v daném případě“. Podle názoru odvolacího soudu nelze pro případ vzniku práva společného nájmu bytu podle           obč. zák. aplikovat ustanovení obč. zák., podle něhož právo společného nájmu bytu (podle a 2 obč. zák.) nevznikne, jestliže manželé spolu trvale nežijí. Poté odvolací soud uzavřel, že nebyl-li naplněn předpoklad neexistence vlastního bytu, právo nájmu předmětného bytu na žalovaného nepřešlo a je nerozhodné, zda popřípadě žil se svou babičkou v den její smrti ve společné domácnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvody podle , odst. 3 Prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybnil správnost právních závěrů, že uzavřením manželství vzniklo jemu a jeho manželce podle obč. zák. právo společného nájmu bytu Dačického a že tudíž nesplňoval předpoklad neexistence vlastního bytu. Namítl, že nelze přijmout názor, že ustanovení obč. zák. se neuplatní v případě vzniku práva společného nájmu bytu manžely podle         obč. zák. V dovolání dále uvedl, že „nelze připustit urážlivé pochybnosti vyslovené právním zástupcem žalobkyně o věrohodnosti svědků, a to dovolatelova strýce a pana Š. … i ostatní hodnocení slyšených svědků právním zástupcem žalobkyně nelze přijmout … nelze také operovat s formulací v dědickém spisu ohledně projednání dědictví po babičce …“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem, souhlasila rovněž s jeho právními závěry, poukázala na právní názory obsažené v nálezu Ústavního soudu České republiky ve věci sp. zn. a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož                   i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci        ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady nebyly v dovolání namítány a nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Podle je-li dovolání přípustné podle   a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Z uvedeného vyplývá, že předpokladem naplněnosti dovolacího důvodu podle je především to, že v podstatné části je na nedostatečných skutkových zjištěních založeno rozhodnutí (odvolacího soudu). Pochybnosti (byť by byly urážlivé) zástupce žalobkyně týkající se věrohodnosti slyšených svědků, resp. jeho hodnocení svědeckých výpovědí, jsou proto v tomto ohledu právně bezvýznamné. Za této situace je vyloučeno uvažovat o naplněnosti dovolacího důvodu podle

Pro úplnost zbývá dodat, že dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – shledal, že odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly a neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 8. října 2003, sp. zn. , uveřejněném pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura a pod C 2255 ve svazku 27 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dovodil, že společný nájem bytu manžely podle § 704 odst. 1 obč. zák. nevznikne, jestliže manželé, kteří nezaložili společnou domácnost, prokazatelně vstoupili do manželství s úmyslem trvale žít odděleně nebo jestliže jejich záměr (zákonem předpokládaný) trvale žít spolu nebyl nikdy uskutečněn v důsledku toho, že – aniž by spolu vůbec někdy začali trvale žít – došlo v jejich vztazích k trvalému a hlubokému rozvratu a manželství přestalo plnit svoji společenskou funkci. V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že v takovýchto případech, tedy jestliže manželé spolu trvale nežijí, je proto možné analogickým užitím (ve smyslu § 853 obč. zák.) ustanovení § 703 odst. 3 obč. zák. dovodit, že právo společného nájmu manžely podle § 704 odst. 1 obč. zák. nevznikne.

Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že v případě vzniku práva společného nájmu bytu manžely podle § 704 odst. 1 obč. zák. je vyloučena (analogická) aplikace ustanovení § 703 odst. 3 obč. zák., nelze jeho rozhodnutí pokládat za správné                a odpovídající ustálené soudní praxi. Za této situace lze považovat za předčasný závěr, že žalovanému a jeho manželce vzniklo ze zákona (§ 704 odst. 1 obč. zák.) uzavřením manželství právo společného nájmu bytu Dačického a že proto žalovaný nesplňuje předpoklad neexistence vlastního bytu ve smyslu věty první obč. zák. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle byl použit opodstatněně.

Nejvyšší soud proto podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, který se rovněž posouzením věci z tohoto pohledu nezabýval, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího            ( ).

V dalším řízení se bude soud nejprve zabývat posouzením, zda ze zjištěného skutkového stavu lze dovodit závěr, že v době smrti babičky žalovaný a jeho manželka spolu trvale nežili (§ 703 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 853 obč. zák). Poté posoudí, zda žalovanému a jeho manželce vzniklo uzavřením manželství právo společného nájmu bytu Dačického (§ 704 odst. 1 obč. zák.) a zda žalovaný splňoval předpoklad neexistence vlastního bytu ve smyslu § 706 odst. 1 věty první obč. zák.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. dubna 2007

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu