Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 728/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 1. 2005, č.j. -5, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil k vymožení pohledávky oprávněného 3.200,- Kč podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 18. 3. 2004, č.j. -25, exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je po formální stránce vykonatelné.

V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení , odst. 3 (správně odst. 2) , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) – povinná uplatňuje jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci ( ). Namítá formální nevykonatelnost podkladového výroku pro suspenzivní účinek podání, jež (na rozdíl od odvolacího soudu) kvalifikuje jako odvolání i do výroku, jímž bylo právní předchůdkyni povinné uloženo zaplatit oprávněnému 3.200,- Kč, o němž nebylo městským soudem dosud rozhodnuto. Jako otázku po právní stránce zásadního významu označila, „zda je přípustné exekučně vykonat část výroku rozsudku, který byl výslovně napaden odvoláním“. Poukazuje na to, že v nalézacím řízení bylo uloženo její právní předchůdkyni výrokem pod bodem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne  18. 3. 2004, č.j. -25, zaplatit oprávněnému 6.195,- Kč spolu s 3 % úrokem z prodlení od 1. 4. 2003 do zaplacení. Právní předchůdkyně povinné napadla tento rozsudek odvoláním, v němž výslovně navrhla, aby jí bylo uloženo zaplatit jen      3.200,- Kč a aby byla žaloba ve zbývající výši 2.995,- Kč, včetně požadovaného 3 % úroku z prodlení z částky 6.195,- Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení, zamítnuta. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, č.j. -45, byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně  částky 2.995,- Kč s 3 % úrokem z prodlení z 6.195,- Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně rozsudkem ze dne     9. 5. 2005, č.j. -72, Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu co do částky           2.995,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 % z částky 6.195,- Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení zamítl. Z toho, že městský soud nezrušil, nepotvrdil případně nezměnil rozsudek soudu prvního stupně i co do částky 3.200,- Kč, povinná dovozuje, že dosud trvají suspenzivní a devolutivní účinky odvolání, které bylo i do tohoto výroku podáno. Dále povinná vytýká, že nebyly  splněny  předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu   i proto, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl opatřen ohledně podkladového výroku doložkou o vykonatelnosti. Navrhuje, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl    o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v   nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí  je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle           Otázka, již dovolatelka ve skutečnosti k přezkumu nabízí (posouzení písemného procesního úkonu podle jinak, než jak byl posouzen v nalézacím řízení), však znaky uvedené v nesplňuje. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2005, pod č. 58). Názor odvolacího soudu, že je vázán rozhodnutím soudu vydaným v nalézacím řízení je správný.

Stejně tak v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ) Nejvyšší soud vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí.

Nad rámec výše uvedeného lze jen podotknout, že podle ustálené soudní praxe jde o právo se samostatným skutkovým základem také tehdy, došlo-li k tzv. rozštěpení původně jediného práva na dvě práva se samostatným základem v důsledku toho, že odvolatel využil svého práva a proti rozhodnutí o dělitelném plnění podal odvolání jen zčásti – svůj odvolací návrh kvantitativně ohraničil jen na část plnění, o němž bylo soudem rozhodnuto – (srovnej , komentář – II. díl, C.H. Beck,       7. vydání, Praha 2006, str. 1089). Povinná se tedy mýlí, dovozuje-li závěr opačný.

Nesprávná je i další dovolací právní námitka povinné, že nařízení exekuce bránila okolnost, že podkladový výrok nebyl opatřen doložkou vykonatelnosti. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uvedl, že                „v exekučním řízení nejsou soud prvního stupně a odvolací soud vázány potvrzením      o vykonatelnosti; naopak jsou oprávněny posoudit, zda exekuční titul je po formální stránce vykonatelný ( , )“. Totéž platí i pro případ, kdy záznam soudce na vyhotovení rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci    a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. a , 2 , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), chybí, popřípadě je negativní.

Zbývá dodat, že rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem ( ) je vyloučen již proto, že napadené rozhodnutí posuzovalo výlučně otázky práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (     a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2007

JUDr. Pavel  K r b e k , v. r.

předseda senátu