Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 983/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 11. 2004, č. j. -20, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku p.č. 918 – orná půda o výměře 107.404 m2 a pozemku p.č. 921 – orná půda o výměře 113.470 m2, vše zapsáno na LV 10002 pro katastrální území S., vedených u Katastrálního úřadu pro h. m. P. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a plně se ztotožnil  s právními závěry, ke kterým tento soud dospěl. V průběhu dokazování bylo zjištěno, že předmětné pozemky byly ve vlastnictví České republiky ke dni nabytí účinnosti , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tj. k 24. 5. 1991. V řízení však nebylo prokázáno, že by ke dni 23. 11. 1990 příslušelo k daným pozemkům právo hospodaření Národnímu výboru h. m. P. a stejně tak nebylo prokázáno, že by s těmito pozemky ke dni 24. 5. 1991 žalobce či městská část hospodařili. Odvolací soud tedy shledal, že předmětné pozemkové parcely na žalobce nepřešly, neboť žalobce zejména nesplnil podmínku obsaženou v jeho , spočívající ve faktickém hospodaření s předmětnými nemovitostmi. Takové hospodaření je podle odvolacího soudu nutné chápat tak, že obec realizovala práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a mohla nakládat s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Nešlo tedy pouze o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale též v ostatním právním smyslu, zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření (např. pronájem věci).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku s tím, že odvolací soud posoudil věc nesprávně po právní stránce. Toto nesprávné právní posouzení věci spočívalo podle dovolatele v závěru odvolacího soudu, že nebylo prokázáno k datu    23. 11. 1990 právo hospodaření Národního výboru h. m. P. k předmětným pozemkům a dále nebylo prokázáno faktické hospodaření s těmito pozemky dovolatelem či městskou částí ke dni 24. 5. 1991. Dovolatel uvedl v dovolání výčet právních norem, které upravovaly správu předmětných pozemků až do roku 1990, a z nich dospěl k závěru, že předmětné pozemky nemohl mít – v konečném důsledku – ve správě nikdo jiný než h. m. P. Připustil však, že nemá k dispozici žádnouu, v níž by bylo výslovně uvedeno, že právo hospodaření k uvedenému datu svědčilo Národnímu výboru h. m. P. Dále dovolatel nesouhlasil s výkladem pojmu „hospodaření“ odvolacím soudem. Uvedl, že k průkazu splnění podmínek citovaného zákona musí postačit dokázaná skutečnost, že se ohledně hospodaření s určitým majetkem v době mezi  daty  23. 11. 1990 a 24. 5. 1991 nic nezměnilo; dovolatel se domnívá, že i tato podmínka, nutná k přechodu vlastnictví předmětných nemovitostí na dovolatele, byla splněna. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Plně se ztotožnil s právním názorem soudů obou stupňů a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod ; jeho prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání je podle dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle , b/ (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Zásadní námitka dovolatele proti právnímu posouzení věci spočívá v tom, že odvolací soud nesprávně vyložil podmínku „hospodaření“ s věcmi, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly po uvedeném dni na obce (, 2 ). Výkladem  pojmu „hospodaření“, jako jednou z podmínek přechodu nemovitostí do vlastnictví obcí, se Nejvyšší soud již dříve zabýval v rozhodnutích sp. zn. , ; v nich dovodil, že naplnění pojmu „hospodaření“ předpokládá, aby příslušná organizace pro to měla příslušný titul a aby s věcmi fakticky hospodařila. Přitom se nejedná jen o hospodaření spočívající v užívání věci, ale též zahrnující držbu věci a nakládání s ní (v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření). Na tento výklad také odkazoval odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí.

Nejvyšší soud nejen že sleduje i v současnosti tento judikatorní směr výkladu (rozsudky sp. zn. , ), ale ústavní konformita jeho interpretace byla již dříve stvrzena závěry Ústavního soudu, jak vyplývají zejména z nálezu sp. zn. (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 131).

Nelze souhlasit s tvrzením dovolatele, že pro splnění podmínky hospodaření s předmětnými pozemky postačí, že v období od 23. 11. 1990 do 24. 5. 1991 se ve vztahu k těmto pozemkům nic nezměnilo. Právě podmínka faktického hospodaření s předmětnými pozemky je jedním z předpokladů pro přechod vlastnictví na obec, a jak správně uvedl odvolací soud, cílem bylo, aby do vlastnictví obce přešel takový majetek státu, který obec pro svou činnost potřebuje a efektivně jej využije. Jinými slovy, ne všechen majetek, který byl ve vlastnictví České republiky a k němuž příslušelo ke dni 23. 11. 1990 právo hospodaření národním výborům, přešel ze zákona do vlastnictví obcí; pouze ten, se kterým obec fakticky hospodařila. V nyní posuzované věci však takový způsob hospodaření nebyl prokázán.

Další dovolatelem nastolená právní otázka spočívala v posouzení, zda ke dni         23. 11. 1990 příslušelo Národnímu výboru h. m. P. (ex lege) právo hospodaření k předmětným pozemkům. Pojem „hospodaření“ jako takový byl obsažen ve , o hospodaření s národním majetkem, a sice v její druhé části, která upravuje právo hospodaření. V citované vyhlášky byly upraveny základní povinnosti organizací při hospodaření s národním majetkem. Tyto povinnosti zahrnovaly mimo jiné povinnost národní majetek zjistit, sepsat, ocenit a vést v předepsané evidenci podle zvláštních předpisů (zvláštními předpisy jsou zde především předpisy účetní), pečovat o údržbu národního majetku a provádět jeho opravy, pečovat o využívání národního majetku k plnění úkolů organizace a nakládat s ním v souladu s těmito úkoly, a národní majetek chránit. Pokud dovolatel nepředložil žádný důkaz, kterým by prokázal realizaci uvedených činností Národním výborem h. m. P. k předmětným pozemkům, nelze najisto tvrdit – s pouhým odkazem na vyhlášky ministerstva zemědělství  č. 530/1950 Ú. l. a č. 158/1959 Ú. l. – že by ke dni 23. 11. 1990 příslušelo zmíněnému Národnímu výboru právo hospodaření. V průběhu dokazování před soudy nižších instancí bylo navíc zjištěno, že k  pozemkům bylo ještě před daty rozhodnými v této věci zapsáno právo vlastnické pro Československý stát – Národní pozemkový fond při Ministerstvu zemědělství.

Dovolací soud také ve vztahu k dovolacím námitkám připomíná, že je soudem právního přezkumu, nikoli soudem „skutkovým“ resp. nalézacím, a proto je vázán tím  skutkovým základem, jenž byl zjištěn nižšími instancemi, a není oprávněn jej měnit (viz konstantní výklad zásad dovolacího řízení včetně komentářů, zejména k ).

Odvolací soud tedy při svém právním posouzení nepochybil a posoudil určující právní otázku v souladu s hmotným právem. Jelikož nastolené právní otázky nevykazují judikatorní přesah či kontradikci (viz rozhodnutí citovaná výše), nebylo možné dovodit, že by byla přípustnost dovolání podle , odst. 3 pro zásadní právní význam napadeného rozsudku naplněna (jiná alternativa přípustnosti nepřicházela v úvahu).

Dovolací soud proto podle věty první a žalobcovo dovolání odmítl.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a protistraně v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. února 2007

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu