Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 217/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                 JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a/ h. m. P., zastoupené advokátkou, b/ m. č. P. 1, zastoupená advokátem, proti žalované ČR – Ministerstvu financí, (za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , o dovolání obou žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.7.2005, č.j. -200, takto:

I.  Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.12.2004, č.j. -148, kterým byla ve výroku I. zamítnuta žaloba na určení, že žalobce a/ je vlastníkem domu čp. 995         a pozemku parc. č. 506 v k.ú. N. M., obec P. Odvolací soud zároveň pravomocně určil, že procesním nástupcem zaniklého a dříve žalovaného Fondu dětí            a mládeže v likvidaci je Česká republika – Ministerstvo financí, a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se především ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žádný ze žalobců s nemovitostmi ke dni účinnosti ,          o přechodu majetku ČR do vlastnictví obcí, nehospodařil; ani ve smyslu faktické péče          o věci, ani využitím ke svému předmětu činnosti. Poté citoval interpretaci Ústavním soudem v jeho nálezu sp. zn. ; Ústavní soud vymezil tři podmínky pro přechod majetku státu do majetku obcí tak, že 1/ musí jít o majetek státu 2/ ke dni 23.11.1990 k němu příslušelo právo hospodaření národním výborům a 3/ obce či městské části s tímto majetkem ke dni 24.5.1991 skutečně hospodařily. Tyto podmínky musely být splněny kumulativně a pojem hospodaření Ústavní soud vyložil jednoznačně tak, že muselo jít o faktickou realizaci práva hospodaření, zahrnující péči o údržbu majetku, jeho ochranu a využití. Odvolací soud proto dovodil, že podmínky podle , 2 nebyly splněny a druhý ze žalobců navíc postrádá (viz žalobní petit) aktivní věcnou legitimaci k určovací žalobě. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neplatné zrušení práva trvalého užívání právního předchůdce strany žalované; důvod podle tehdy platného hospodářského zákoníku ( ) nebyl dán. Naopak právnímu předchůdci žalované svědčil užívací titul, daný hospodářskou smlouvou ze dne 1. 11. 1976 a opírající se jak o realizovaný účel tehdejšího trvalého užívání, tak o splnění všech náležitostí smlouvy ve smyslu ,          o správě národního majetku. Odvolací soud dodal, že restituci obce pak brání i znění , neboť věci byly v rozhodné době v trvalém užívání nestátní organizace.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání. Shodně vytýkali odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a oba přičítali napadenému rozsudku zásadní právní význam. V podrobných podáních brojili proti rozsudku odvolacího soudu takřka shodnými argumenty; první žalobce však více akcentoval, že hospodářská smlouva ze dne 1. 11. 1976 o zřízení práva trvalého užívání právnímu předchůdci žalovaného je neplatná pro řadu chybějících zákonných náležitostí (účel užívání, způsob užívání atd.), zatímco druhý ze žalobců se zaměřil zejména na výklad pojmu hospodaření, z jeho strany kontradiktorní vůči závěrům Ústavního soudu. Žalobci shodně navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podaným dovoláním vyjádřila, namítla, že nejsou dány podmínky pro přípustnost dovolání (otázka, v níž spatřují oba žalobci zásadní právní význam, tedy výklad , byla již řešena nálezem Ústavního soudu i Nejvyšším soudem), a žádala, aby dovolací soud obě dovolání odmítl.

Obě dovolání byla podána ve  lhůtě,  prostřednictvím  advokáta ( ,         ), a dovozovala svou přípustnost z , odst. 3       , tj. ze zásadního právního významu napadeného rozsudku (tam řešené právní otázky). Poté by připadal v úvahu přezkum dovolacího důvodu (nesprávné právní posouzení věci) podle

Podle ustanovení je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce zejména tehdy, řeší–li právní otázku, která v rozhodování dovolacího nebyla dosud řešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání není přípustné.

Pro tento závěr hovoří již znění a téhož zákona, jak je v instruktivně pojatém a přesvědčivém rozsudku vyložil,          i za pomoci ústavně konformního výkladu, odvolací soud. Při fakticitě hospodaření s nemovitostmi, jak je toto pojetí judikaturou konstantně zastáváno, nemohla být na straně prvního žalobce – u druhého absentuje i aktivní věcná legitimace – splněna druhá a třetí z kumulativně daných podmínek restituce, jak shora vyloženo.

Také právní závěr odvolacího soudu o platnosti hospodářské smlouvy ze dne           1. 11. 1976 je správný. Již z jazykového porovnání textu smlouvy s náležitostmi stanovenými v je zřejmé, že smlouva obligatorní náležitosti nepostrádá. Pak je ovšem, vzhledem k již zmíněnému trvalému užívání nestátní organizace v rozhodné době, na místě vyloučit restituci obce s ohledem na znění

Dovolací soud tedy nejen že konstatuje řešení pro věc určujících právních otázek odvolacím soudem v souladu s hmotným právem, ale současně – při posouzení dovolání obou žalobců – nemá pochyb o tom, že judikatura k předmětné problematice existuje a není rozporná. Kromě nálezu Ústavního soudu, jak byl citován odvolacím soudem (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 131), je konstantní judikatorní praxe Nejvyššího soudu, shodná i se závěry nyní přijatými, patrna z rozsudků sp. zn. , a dalších.

Z výše řečeného plyne, že žádná z alternativ zásadního právního významu napadeného rozsudku podle , odst. 3 nebyla naplněna; Nejvyšší soud proto dovolání obou žalobců odmítl podle věty první            a

Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 31. ledna 2007

JUDr. Ludvík  David, CSc., v. r.

předseda senátu