Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1449/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 4. dubna 2000, č.j. -111, uložil žalovanému vyklidit nemovitost specifikovanou ve výroku rozhodnutí a zaplatit žalobkyni náklady řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. června 2005, č.j. -186, připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a výrok III.).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení , z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel brojí proti právnímu závěru soudu prvního stupně o ukončení předmětného nájemního vztahu, který je podle jeho názoru v rozporu jak s , tak i s konstantní soudní judikaturou. Odvolací soud se pak dopustil právního pochybení podle tvrzení dovolatele v rozhodnutí tím, že neshledal na straně žalovaného vážné důvody pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby, jakož i zatížením žalovaného úhradou nákladů řízení. Dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s usnesením odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání zamítnout.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „ “). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, rovněž projednal podle dosavadního znění , jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Z obsahu spisu (srov. doručenky u č.l. 187 verte) se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalovanému (jeho právnímu zástupci) dne 10. srpna 2005 a žalobkyni (jejímu obecnému zmocněnci) dne 16. srpna 2005, kdy nabylo právní moci.

Ve smyslu ustanovení , věty první, bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 16. září 2005 (pátek). Dovolání předané žalovaným k poštovní přepravě až dne 6. října 2005 je tedy zjevně opožděné. Z odkazu dovolatele v otázce přípustnosti dovolání na shora uvedená ustanovení je zřejmé, že dovolatel patrně vycházel z dvouměsíční lhůty k podání dovolání dle ve znění účinném od 1. ledna 2001; tato právní úprava se však v souzené věci, jak vyplývá z výše uvedeného, neuplatní, jelikož odvolací soud postupoval podle právní úpravy ve znění účinném před nabytím účinnosti (tj. před 1. lednem 2001).

Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), podle věty první a odmítl jako opožděné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a věty první (per analogiam) , neboť žalovaný, který podáním opožděného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. ledna 2007

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu