Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1304/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Fratniška Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. A. A., a 2. T. K., zastoupených advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 14. 4. 2005, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. (žalobců A. A. a T. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému Statutárnímu městu B., zastoupenému advokátkou, o obnovu řízení), takto:

I. Dovolání dovolatelů se zamítají.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soud 4. 2. 2000, bylo v této právní věci uplatňováno, aby soud povolil obnovu řízení, jež bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. .

Městský soud v Brně usnesením z 24. 3. 2004, čj. -35, rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal obnovy řízení, jež bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Žalobcům A. A. a T. K. bylo uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému Statutárnímu městu B. na náhradu nákladů řízení 1.975 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

O odvolání žalobců proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského osudu v Brně z 18. 1. 2005, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Městského soud v Brně z 24. 3. 2004, čj. -35, potvrzeno. Žalobcům A. A. a T. K. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému Statutárnímu městu B. na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.325 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud poukazoval zejména na to, že návrh na obnovu řízení byl v daném případě podán opožděně. Pokud v tomto návrhu bylo poukazováno na to, že původní žalobkyně E. K. teprve později získala osvědčení o státním občanství ČR, bylo v řízení zjištěno, že toto osvědčení bylo zástupkyni E. K. – J. P. doručeno dne 12. 7. 1999; od tohoto dne jí začala běžet tříměsíční lhůta, která uplynula dne 12. 10. 1999. Návrh na obnovu řízení, jež bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , byl však v tomto případě podán až 4. 2. 2000, tedy opožděně. Ze strany žalobců nebyly také uplatněny důvody obnovy řízení, které jsou jmenovitě a taxativně stanoveny pro povolení obnovy řízení v ustanovení a b) .

Odvolací soud potvrdil proto usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení jako věcně správné a žalovanému městu přiznal náhradu nákladů řízení vzhledem k tomu, že mělo v odvolacím řízení se svým procesním návrhem úspěch.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 10. 2. 2005 a dovolání ze strany žalobců bylo předáno na poště k doručení Městskému soudu v Brně dne 6. 4. 2006, tedy ve lhůtě stanovené v 240 odst. 1 .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 1. 2005, sp. zn. , a usnesení Městského soud v Brně z 24. 3. 2004, čj. -35, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o obnově řízení, Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné i s ohledem na ustanovení , protože tu jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé jsou i toho názoru, že odvolací soud v jiné právní věci rozhodl svým rozhodnutím sp. zn. v jiné právní věci rozdílně o stejné skutkové i právní problematice. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé především poukazovali na to, že v občanském soudním řízení, jehož obnovy se domáhají, byla jejich žaloba o vydání nemovitostí (respektive o uložení povinnosti žalovanému městu uzavřít se žalobci dohodu o vydání nemovitosti) zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Brně z 2. 12. 1998, čj. -31, zejména z toho důvodu, že se žalující nepodařilo předložit doklad o tom, že je občanskou ČR. Šlo tu o to, že osvědčení o státním občanství ČR v té době neměla původní žalobkyně (E. K.) k dispozici, ale toto osvědčení (které pak bylo později vystaveno) pouze deklarovalo to, že E. K. od svého narození (tj. do 10. 7. 1921) je státní občankou ČR, že kontinuita tohoto občanství byla zachována a nikdy nebyla přerušena.

Dovolatelé dále co do lhůty k podání žaloby o obnovu řízení poukazovali na to, že návrh na obnovu řízení byl podán 1. 2. 2000, tedy „v den, kdy se E. K. dověděla z rozhodnutí Krajského soud v Brně sp. zn. , že i u ní může jít o situaci kontinuálně trvajícího státního občanství ČR, k jehož přerušení nedošlo. Původní žalobkyně E. K. v průběhu řízení o návrhu na obnovu řízení zemřela, ale dovolatelé vstoupili do jejich práv a dále v řízení pokračovali (jak o tom bylo i vydáno usnesení Městského soud v Brně z 18. 11. 2003, čj. -30). Trvající státní občanství ČR tedy u původní žalobkyně E. K. existovalo v době podání její žaloby (k 31. 10. 1995) v právní věci sp. zn. , tedy v době zahájení občanského soudního řízení, jehož obnova je nyní žalobci navrhována. Z uvedeného vyplývá, měli za to dovolatelé, že jejich právní předchůdkyně E. K. byla v době podání žaloby, jíž se domáhala vydání nemovitosti, oprávněnou osobou podle ustanovení , když byla státní občankou ČR a podala také řádně výzvu k vydání věci podle ustanovení

Přípustnost dovolání dovolatelů je tu dána podle ustanovení , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.

Dovolatelé uplatňovali ve svém přípustném dovolání jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).

Odvolací soud posoudil tuto právní věc, jak uváděl v odůvodnění svého usnesení, zejména podle ustanovení a (ve znění ).

Podle přechodných ustanovení obsažených v části dvanácté, hlavě první, bodu 16 , jímž byl změněn a doplněn (), se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutí vydaným přede dnem nabytí účinnosti (tj. před 1. 1. 2001) projednávaly a rozhodovalo se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Podle ustanovení (ve znění před novelizací ) bylo nutno návrh na obnovu řízení podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dověděl o důvodu obnovy nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.

Podle ustanovení (v již uvedeném znění) mohl účastník řízení napadnout návrhem na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bylo vyloženo, že „nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez viny v původním řízení je míněna nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu“.

Za těchto uvedených okolností nelze přesvědčivě dospět k závěru, že by tu odvolací soud nesprávně aplikoval nebo interpretoval již citované ustanovení , když své rozhodnutí odůvodnil na základě v řízení provedeného dokazování tím, že je „řádně doloženo Úřadem městské části P. z 1. 3. 2001 a plnou mocí, předloženou tomuto úřadu ze strany právní předchůdkyně žalobců (E. K.) pro zástupkyni J. P., že právní předchůdkyni žalobců bylo osvědčení o státním občanství doručeno 12. 10. 1999; návrh na obnovu řízení byl ovšem podán u soudu 4. 2. 2000“. Od uvedeného dne byla nepochybně na straně původní navrhovatelky E. K. dána možnost předložit s návrhem na obnovu řízení důkaz – osvědčení o státním občanství ČR, které, jak bylo v samotném návrhu na obnovu řízení uváděno, „nebyli v době konání původního jednání schopni předložit“. Okolnosti uváděné dovolateli v jejich dovolání citovaný právní závěr odvolacího soudu, obsažený v jeho rozhodnutí, napadeném dovoláním, nemají povahu vyvrácení správnosti závěru odvolacího soudu.

Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že tu jsou důvody ke zrušení usnesení odvolacího soudu jako nesprávného (srov. ve znění před novelizací ). Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání dovolatelů usnesením dovolacího soudu podle ustanovení a 5 (v již uváděném znění).

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a dalšímu účastníku řízení (Statutárnímu městu B.) v řízení o dovolání náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 14. prosince 2006

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu