Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3469/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. a J. M., státního podniku „v likvidaci“,  zastoupeného advokátkou, proti povinnému V. P., zastoupenému  advokátem, pro 210.640,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2005, č.j. -25, takto:

I.      Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 6. 2004, č.j. -18, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vymáhaná pohledávka – vzniklá za účinnosti , hospodářského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „hosp. zák.“) – není promlčena; vykonávané rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 2. 2002 a teprve od uplynutí lhůty k plnění začala běžet desetiletá promlčecí lhůta podle hosp. zák. Ustanovení , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), se na souzenou věc nevztahuje ( obch. zák.).

V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že ustanovení obch. zák. se vztahuje pouze na případy, kdy lhůta uvedená v hosp. zák. začala běžet před nabytím účinnosti obchodního zákoníku; jelikož v souzené věci tomu tak není, uplatní se obch. zák., jenž je navíc v poměru speciality vůči všem ostatním – tedy                i přechodným – ustanovením obchodního zákoníku. Jediná výjimka z tohoto pravidla, stanovená pro práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv ( , věta druhá, obch. zák.), na souzený případ nedopadá. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, nicméně jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V otázce, jež je v souzené věci předmětem dovolacího přezkumu, byla již soudní praxe usměrněna usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněným v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2005 pod č. 169. V něm Nejvyšší soud vyložil, že pro určení, podle jakého právního předpisu se posuzuje promlčení práva přiznaného pravomocným rozhodnutím soudu, je podstatné, podle jakého předpisu byl posuzován právní vztah mezi účastníky v nalézacím řízení; řídí-li se tento vztah dosavadními předpisy, řídí se dosavadními předpisy i lhůty pro uplatnění práv z tohoto vztahu vyplývajících, a to i když začnou běžet až po účinnosti obchodního zákoníku (§ 763 odst. 2, druhá část věty,). Jelikož v souzené věci – a o tom není sporu – se právní vztah mezi účastníky řídí hospodářským zákoníkem, posoudí se podle tohoto předpisu i promlčení pravomocně přiznaného práva, a to i když lhůta uvedená v § 131b odst. 5 hosp. zák. začala běžet až po nabytí účinnosti obchodního zákoníku. Právní názor odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou soudní praxí.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a , neboť povinný na jejich náhradu právo nemá a oprávněnému náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2006

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu