Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1077/2012

U S N E S E N Í

JUDr. A. N.

I. K.

, za účasti manželky povinného E. K., bytem jako povinný, obou zastoupených JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova 11, pro 4.303.428,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, č. j. -177, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 5. 2009, č. j. -134, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného a jeho manželky na zastavení exekuce nařízené usnesením Městského soudu v Brně z 12. 12. 2003, č. j. -4, odůvodněný promlčením vymáhané pohledávky. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že důvod k zastavení exekuce ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) není dán. Vyšel přitom ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je rozhodčí nález ze dne 7. 5. 1997, č. j. RrS-002/97-39, pravomocný dne 7. 5. 1997, kterým byl schválen smír, podle něhož se zavázal povinný zaplatit České spořitelně a. s. částku 6.992.843,30 Kč s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení 220.276,- Kč do 90 dnů od právní moci rozhodnutí, tj. do 7. 8. 1997. Návrh na nařízení exekuce byl podán 3. 10. 2003. Odvolací soud uvedl, že právní předchůdkyně oprávněné a povinný uzavřeli dne 16. 10. 1991 (správně 16. 9. 1991) úvěrovou smlouvu na investiční náklady - nákup autobusu. Protože právní vztahy, které odvolací soud považuje za vztahy obchodní, mezi nimi vznikly před 1. 1. 1992, kdy nabyl účinnosti , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), je třeba otázku promlčení pohledávky posoudit s ohledem na obch. zák. podle příslušných ustanovení , hospodářský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „hosp. zák.“). Podle (správně ) hosp. zák. je promlčecí lhůta judikované pohledávky desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Proto není směrodatné, kdy mělo být plněno podle úvěrové smlouvy a na tom nic nemění ani postoupení pohledávky z České spořitelny a. s. na Ing. D. Š. a následně na JUDr. A. N.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o , odst. 3 , především namítá, že vztah mezi oprávněnou a povinným měl být posuzován podle obchodního a a že většina nároků je promlčena. Zásadní právní význam spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu sice již řešena byla, ale byla rozhodována rozdílně (neuvedl však již, v jakých rozhodnutích se tvrzená rozdílnost projevila a v čem spočívá). Prosazuje, že JUDr. A. N. již není oprávněna k vymáhání nákladů rozhodčího řízení, neboť v průběhu exekučního řízení (23. 3. 2010) převedla pohledávku z těchto nákladů zpět na Ing. D. Š., a proto měla být exekuce v této části zastavena. Vytýká odvolacímu soudu, že na jednání dne 20. 12. 2011 nepřipustil jeho právního zástupce Mgr. Ing. M. Š., a pouze uvedl, že v soudním spisu je založena jeho plná moc pro JUDr. Č., čímž soud povinného zkrátil na jeho základních právech. Rovněž namítá, že soud některé povinným k důkazu navrhované y nezaložil do spisu a nekonstatoval je. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí včetně usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (dříve zrušeným usnesením z soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Posouzením všech námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí již ustálené soudní praxe.

Předně je třeba uvést, že výtkou, že odvolací soud nezaložil do spisu některé k důkazu navržené y (byť z protokolu o jednání před odvolacím soudem na vyplývá, že šlo o y soudu známé, jejichž dokazování již bylo v předchozím řízení provedeno), povinný uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení event. odst. 3 , jež jsou z hlediska založení přípustnosti dovolání bezcenné ( in fine ).

Stejně tak nedůvodná je námitka (zakládající jinak dovolací důvod podle ), že odvolací soud nepřipustil k jednání nového advokáta povinného (ač z téhož protokolu vyplývá, že povinný Mgr. Š. při jednání plnou moc neudělil, pročež se jmenovaný advokát účastnil jednání jako veřejnost).

Dovolací soud se rovněž nemohl zabývat námitkou, že exekuce měla být v části, v níž je vedena k vymožení nákladů rozhodčího řízení 220.276,- Kč, z důvodu nedostatku věcné legitimace JUDr. N. (s ohledem na uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2010) zastavena. Jedná se totiž o novou skutečnost ve smyslu (odvolacím soudem neřešenou), kterou nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit.

Dovolatel také prosazuje, že vztah mezi oprávněnou a povinným měl být posuzován nikoli podle hospodářského zákoníku, ale podle obchodního a , a že je tak většina nároků promlčena.

V otázce, jež je v souzené věci předmětem dovolacího přezkumu, byla již soudní praxe usměrněna usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněným v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2005 pod číslem 169. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že je-li nárok oprávněného vzniklý před účinností obchodního zákoníku posuzován ve smyslu § 763 odst. 1 obch. zák. podle hospodářského zákoníku a řídí-li se podle hospodářského zákoníku i lhůty k uplatnění práv, upravených dosavadními předpisy, i když tyto lhůty začnou běžet po účinnosti obchodního zákoníku, řídí se promlčecí lhůta podle hospodářského zákoníku i při rozhodování o zastavení exekuce (viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. ).

Nejvyšší soud nadto ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že exekuční soud je při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, vázán posouzením právního vztahu mezi účastníky nalézacím soudem. Uvedl, že takový postup je v souladu s požadavkem právní jistoty, neboť účastníci nalézacího řízení jsou srozuměni s tím, do kdy musí návrh na výkon rozhodnutí či exekuci podat, nechtějí-li se vystavit nebezpečí úspěšného uplatnění námitky promlčení.

K otázce právního režimu nákladů řízení přiznaných exekučním titulem Nejvyšší soud také již opakovaně uvedl, že přisouzené náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky a sdílí její osud - právní režim (srov. usnesení Nejvyššího soudu publikované pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně jeho usnesení ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. ).

V projednávané věci soudy vyšly ze zjištění (jež jsou v poměrech přípustnosti dovolání podle nezpochybnitelná), že vztahy mezi účastníky rozhodčího řízení posouzené rozhodčím nálezem vznikly z úvěrové smlouvy pro poskytnutí finančních prostředků na nákup autobusu ze dne 16. 9. 1991 (při podnikatelské činnosti), tj. před 1. 1. 1992. Exekučním titulem je rozhodčí nález JUDr. Stanislava Šmerdy č. j. RrS-002/97-39, vydaný 7. 5. 1997, který téhož dne nabyl právní moci. Z odůvodnění rozhodčího nálezu rovněž vyplývá, že úvěrová smlouva mezi účastníky byla s odkazem na ustanovení obch. zák. posouzena jako smlouva uzavřená podle hosp. zák.

Pokud tedy soudy posoudily právní vztah mezi účastníky a promlčení vymáhaného nároku včetně přisouzených nákladů řízení podle hospodářského zákoníku, je jejich právní názor v souladu s ustálenou soudní praxí. Protože podle § 131b odst. 5 hosp. zák. je promlčecí lhůta judikované pohledávky desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno, k promlčení pohledávky, o níž bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem ze 7. 5. 1997 a jež je vymáhaná na základě návrhu na nařízení exekuce podaného 3. 10. 2003, dosud nedošlo.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

O nákladech řízení se rozhoduje podle a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. října 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.předsedkyně senátu