Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1771/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) P. B., a b) O. B., zastoupených advokátem, proti žalovanému F. B., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 24. června 2004, č.j. -14, a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2005, č.j. -28, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 6. 2004, č.j. -14, zamítl žalobu na vyklizení bytu č. 6, sestávajícího ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, ve třetím podlaží domu č. or. 9, č.p. 533 v Ch. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 3. 2005, č.j. -28, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětného domu, že původní nájemkyní předmětného bytu byla I. G. na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 1993 uzavřené na dobu neurčitou, že po její smrti (22. 2. 1994) přešlo právo nájmu na žalovaného a jeho manželku A. G., a že po smrti manželky (14. 6. 1996) se stal výlučným nájemcem bytu žalovaný. Dále vzaly z obsahu y, datované 14. 3. 2003, označené jako „D.“ (dále „dohoda ze dne 14. 3. 2003“) za zjištěno, že obsahuje ujednání účastníků o tom, že žalobci vybudují venkovní vedení, kabelové vedení a elektroinstalaci domu žalovaného postaveného na zde označených pozemcích, že po provedené kolaudaci zůstane venkovní vedení v hodnotě 409.507,- Kč v majetku žalobců a kabelové vedení v hodnotě 426.627,- Kč přejde bezplatně do vlastnictví žalovaného jako odstupné za vyklizení předmětného bytu, a že žalovaný byt vyklidí do 2 měsíců po provedení kolaudace uvedené stavby. Rovněž tak vzaly za prokázáno, že ke kolaudaci došlo s právními účinky ke dni 18. 12. 2003 a že žalovaný předmětný byt nevyklidil. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že právo nájmu žalovaného k předmětnému bytu stále trvá, neboť nedošlo k jeho zániku způsobem předpokládaným v zákoně. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci (pronajímatelé) nebo žalovaný (nájemce) dali výpověď z nájmu bytu a dohodu ze dne 14. 3. 2003 nelze ani za pomoci výkladu ( obč. zák.) posoudit jako dohodu o zániku nájmu bytu ve smyslu ustanovení obč. zák., neboť neobsahuje ujednání o zániku práva nájmu bytu; za takovéto ujednání nelze považovat ani závazek žalovaného byt vyklidit. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobců, že dohodu ze dne 14. 3. 2003 je nutno posoudit jako dohodu o změně nájemní smlouvy z doby neurčité na dobu určitou. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. uvedl, že předmětem nájmu bytu může být toliko byt, který je právně volný, a to i tehdy, uzavírají-li novou nájemní smlouvu stejní účastníci. V posuzované věci však nelze z obsahu dohody ze dne 14. 3. 2003 ani za použití výkladových pravidel podle obč. zák. dovodit, že by se účastníci k určitému konkrétnímu datu dohodli na zániku práva nájmu na dobu neurčitou, aby dosavadní vztah mohl být nahrazen vztahem novým, časově omezeným. Takovýto závěr nelze učinit ani z obsahu ujednání obsaženého v čl. V, v němž se žalovaný zavazuje předmětný byt předat do dvou měsíců od kolaudace stavby, když navíc je tento článek v rozporu s čl. VII, podle něhož v případě nevyklizení bytu bude žalovaný platit nájemné ve výši 15.000,- Kč měsíčně. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný užívá předmětný byt právem, a proto nemůže být žaloba opírající se o obč. zák. důvodná.

Žalobci výslovně napadli dovoláním rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený rozsudkem odvolacího soudu. Přípustnost dovolání neodůvodnili odkazem na příslušné zákonné ustanovení, toliko uvedli, že rozhodnutí soudu řeší otázku zásadního právního významu a „vychází z nesprávného právního posouzení okolností případu“. Odvolacímu soudu vytýkají, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který se nezabýval všemi důkazy. Nevzal v úvahu, že „projev vůle žalovaných (míněno zřejmě žalovaného) o vyklizení bytu zcela jasně prokázal … vůli o tom, že nájem bytu zaniká podle platné dohody uzavřené mezi účastníky dne 14. 3. 2003“. Dovolatelé mají za to, že soud nesprávně posoudil obsah této dohody, že v ní byla jednoznačně vyjádřena vůle obou smluvních stran a že z ní vyplývá důvod ukončení nájemního vztahu žalovaného, který je podmíněn dohodou o vybudování elektrického zařízení v obci P. a provedení přípojky k domu žalovaného. Dovozují, že v dohodě žalovaný jednoznačně projevil vůli uvolnit předmětný byt, a protože žalobci svůj závazek splnili, zanikl nájemní vztah žalovaného uplynutím doby. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

V projednávané věci dovolatelé výslovně napadají rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu.

Podle je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( ) a proto také neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 6. 2004, č.j. -14, zastavil ( ve spojení s ).

Z obsahu dovolání ( ) se podává, že dovolatelé rovněž vyjadřují nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání proti tomuto rozsudku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji zřejmě dovozují dovolatelé.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval.

V projednávané věci (jak je patrno z obsahu dovolání) dovolatelé napadají právní posouzení otázky zániku nájemního vztahu žalovaného na základě právního úkonu – dohody ze dne 14. 3. 2003.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. ). Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníků zachycená v ě ze dne 14. 3. 2003, je proto otázkou skutkovou. Dovolateli uplatněný dovolací důvod tak spočívá v námitce, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle

Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit a že dovolací důvod podle nelze (jak již bylo výše uvedeno) úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobců v tomto rozsahu podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měl vůči dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2006

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.

předsedkyně senátu