Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1799/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání  se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2004, č. j. -44, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zajistit žalobkyni po dobu provádění oprav v „bytě č. 5 ve třetím podlaží domu na adrese  v B.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) náhradní byt druhé kategorie o velikosti 2+1 v B.; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. listopadu 2005, č. j. -84, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že předmětný byt vykazuje statické poruchy svislých i vodorovných dělících konstrukcí, trhliny značného rozsahu, značnou vlhkost a plíseň, že v důsledku toho bylo rozhodnutím Úřadu městské části B. ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města B. nařízeno žalobkyni (a dalším osobám vyjmenovaným v rozhodnutích) vyklizení předmětného bytu, že uložená vyklizovací povinnost nebyla podmíněna zajištěním bytové náhrady, že na návrh žalované nařídil soud prvního stupně exekuci vyklizením předmětného bytu bez bytové náhrady a že rozhodnutí o nařízení exekuce bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 13. září 2005, sp. zn. . Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů dovodily, že požadavek, aby soud uložil povinnost zajistit bytovou náhradu, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu, a že bylo-li rozhodnuto o vyklizení stavby podle , ve znění pozdějších předpisů, nezakládá toto rozhodnutí pronajímateli občanskoprávní povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt; proto žalobu zamítly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle V dovolání zdůraznila svou snahu domoci se oprav v předmětném bytě a popsala dosavadní průběh všech řízení, které ohledně toho (a rovněž následného vyklizení bytu) proběhly. Souhlasila sice s názorem, že rozhodnutí o vyklizení stavby „neukládá pronajímateli občanskoprávní povinnost poskytnout přiměřený byt“ a že „taková povinnost pro pronajímatele nevyplývá ani ze “, avšak namítla, že „taková povinnost vyplývá přímo z příslušných ustanovení “; zde odkázala na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a poté i na ustanovení Je-li tedy nezbytné provést v bytě určité úpravy znemožňující jeho obývání, má podle názoru žalobkyně pronajímatel povinnost zajistit nájemci náhradní bydlení; je proto nemyslitelné, aby se nájemce nemohl práva na náhradní byt domoci soudní cestou. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 9. listopadu 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ Zbývá dodat, že vady podle a ani vady uvedené v , a b/ a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci samé.

Podle , tj. ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřela dovolatelka, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu            a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle       , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Napadené rozhodnutí je založeno na právních závěrech, že požadavek, aby soud uložil povinnost zajistit bytovou náhradu, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu, a že bylo-li rozhodnuto o vyklizení stavby podle , ve znění pozdějších předpisů, nezakládá toto rozhodnutí pronajímateli občanskoprávní povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt. Žalobkyně správnost uvedených právních závěrů v dovolání napadla. Z pohledu napadeného rozsudku by proto mohlo jít o otázky zásadního právního významu. Jde však současně o otázky, jejichž výklad se v soudní praxi ustálil a odvolací soud se v daném případě od ustáleného řešení těchto otázek neodchýlil.

Soudní praxe se ustálila v názoru, že požadavek, aby soud „uložil povinnost zajistit bytovou náhradu“, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, jako obranu ve sporu o vyklizení bytu; mimo tento rámec oporu v hmotném právu nemá. Ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že rozhodnutí o vyklizení stavby podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (citovaný zákon byl zrušen ke dni 1. ledna 2007 , o územním plánování a stavebním řádu /stavební zákon/ – srov. . a tohoto zákona/), nezakládá pronajímateli občanskoprávní povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 14 v sešitě č. 2 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 76 v sešitě č. 6 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura/). Způsob zajištění bytové náhrady (i způsob průkazu tohoto zajištění) upravuje , ve znění pozdějších předpisů. I když ustanovení citovaného zákona identifikuje pronajímatele jakožto subjekt, se kterým se počítá při zajištění bytové náhrady primárně, a teprve podpůrně je k této aktivitě povolána obec, není tato skutečnost výrazem pronajímatelovy právní povinnosti, nýbrž toho, že se logicky předpokládá jeho zájem, aby bytová náhrada zajištěna byla (srov. odůvodnění citovaného rozhodnutí). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozhodnutích z 5. prosince 2002, sp. zn. , z 20. února 2003, sp. zn. ,      a z 26. května 2004, sp. zn. , a sdílí jej i v posuzovaném případě.

Rozhodnutí odvolacího soudu založené na výše uvedených právních názorech je – vzhledem k uvedenému – výrazem standardní soudní praxe.

Lze proto uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , , a s přihlédnutím k tomu, že žalované nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. září 2006

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu