Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3237/2011

U S N E S E N Í

D. P.

RPG Byty, s.r.o.

, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, IČ: 27769127, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, o přidělení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2009, č. j. -226, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. srpna 2008, č. j. -173, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost přidělit žalobkyni

„byt za byt na ulici V. 8, O. – K.“

; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. prosince 2009, č. j. -226, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně – nezastoupená advokátem – dovolání, které následně doplnila prostřednictvím ustanovené advokátky.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila (zejména námitkami, že „měla nárok na přidělení náhradního bytu III. kategorie, ačkoliv jí byl přidělen byt IV. kategorie, který dosud užívá … ten není bytem, neboť nesplňuje podmínky, které má mít byt … bylo špatně vyhodnoceno stanovisko Stavebního úřadu ÚMO Slezská Ostrava z roku 2005, tvrzení o tom, že 1.6.1993 došlo v bytě k požáru … znalecký posudek nemůže být věrohodný, když v jejím bytě znalec vůbec nebyl“).

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , který dovolatelka uplatnila (námitkami, že „prvostupňový soud se odmítl vypořádat s listinnými důkazy a odvolací soud se tímto rovněž nezabýval … soud se nezabýval jejím tvrzením, že prostory dle smlouvy z 11.2.1993 nikdy neužívala“), pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Uvedené dovolací námitky však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatelka namítla, že „pokud měla nárok na adekvátní bytovou náhradu a tato jí přidělena nebyla, má právo domáhat se splnění této povinnosti soudní cestou“; tím zpochybnila správnost právního názoru, že požadavek, aby soud „uložil povinnost zajistit bytovou náhradu“, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, jen jako obranu ve sporu o vyklizení bytu. Zde nelze přehlédnout, že dlouhodobě ustálená soudní praxe dovodila, že požadavek, aby soud „uložil povinnost zajistit bytovou náhradu“, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, jako obranu ve sporu o vyklizení bytu; mimo tento rámec oporu v hmotném právu nemá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 14 v sešitě č. 2 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 76 v sešitě č. 6 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura/). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozhodnutích z 5. prosince 2002, sp. zn. , z 20. února 2003, sp. zn. , z 26. května 2004, sp. zn. , z 20. září 2006, sp. zn. , a sdílí jej i v posuzovaném případě. Lze tedy uzavřít, že uvedenou otázku odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou.

Dovolatelka výslovně napadla rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu. Ustálená soudní praxe však dovodila, že dovolání proti výroku o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. července 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu