Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1833/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. P., zastoupené advokátem, proti povinnému J. D. H., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2006, č. j. -48, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí pro porušení nezastupitelné povinnosti uložením pokuty ve výši 75.000,- Kč, a to v souladu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“). Při nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda-li je exekuční titul vykonatelný a obsahově shodný s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, přičemž jinými skutečnostmi, zejména pak tím, zda-li povinný uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, se již zabývat nemůže. Co do výše uložené pokuty odvolací soud uzavřel, že je pouze na úvaze soudu, v jaké výši tuto pokutu uloží, když je vázán toliko její horní hranicí uvedenou v ustanovení Tato výše musí odpovídat závažnosti porušené povinnosti, přičemž výši pokuty uložené v daném případě shledává – vzhledem k okolnostem případu – za odpovídající.

Povinný v dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Soudy obou stupňů pochybily, jestliže nepřihlédly ke skutečnosti, že povinný vymáhanou povinnost již řádně splnil. Namítá také, že mu nebyl soudem prvního stupně doručen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ještě před meritorním rozhodnutím, pročež nemohl prokázat řádné splnění uložené povinnosti; odvolací soud proto pochybil, pokud uvedenou vadu řízení při svém rozhodování nikterak nezohlednil, čímž také ve svém důsledku porušil zásadu rovného postavení účastníků. Je proto toho názoru, že výkon rozhodnutí měl být v souladu s ustanovením zastaven. Nesouhlasí taktéž s výší uložené pokuty, neboť ta neodpovídá jeho majetkovým poměrům. Další vadu řízení spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud řízení nezastavil, když oprávněná svůj návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ještě před právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu vzala svým prohlášením v celém rozsahu zpět. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření uvedla, že dovolání považuje v dané věci za nepřípustné, jelikož dovolatel neformuluje otázku zásadního právního významu a za této situace tak není možné danou věc podrobovat dovolacímu přezkumu. K dovolacím argumentům uvádí, že dovolatelem tvrzené splnění uložené povinnosti je nepravdivé, přičemž skutečnost, zda-li byla vymáhaná povinnost splněna, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá. Pokud dovolatel žádá zastavení výkonu rozhodnutí, pak to nemůže být zohledněno v dovolacím řízení. Jestliže dovolatel namítá, že oprávněná měla ztratit aktivní věcnou legitimaci, pak přehlíží, že soud je rozhodování vázán stavem v době jeho vyhlášení. Ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí oprávněná stále disponovala aktivní věcnou legitimací; o tom, že by měla vzít svůj návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zpět, jí není nic známo. Navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání povinného jako nepřípustné odmítl.

Dovolání vskutku přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání – toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak – pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání – bezcenné.

Dovolatel ve svém dovolání nikterak neformuluje otázku zásadního právního významu předpokládanou ustanovením , a hodnocením v dovolání obsažené argumentace – jež je nadto co do námitky pojící se k doručování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soudem prvního stupně (nepřípadné již pro samotnou povahu vykonávacího řízení) a namítaného nezastavení řízení pro zpětvzetí návrhu oprávněnou podřaditelná dovolacímu důvodu uvedenému v – k takovému závěru dospět nelze. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. , větu druhou, ).

Ve vztahu k námitce splnění povinnosti uložené exekučním titulem dovolací soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil nebo ta jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525). Ostatně, dovolatel zjevně zaměňuje fázi nařízení výkonu rozhodnutí ( ) s fází zastavení již nařízeného nuceného výkonu ( ), a odvolací soud správně zaujal stanovisko, dle něhož jsou rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí a rozhodování z důvodů zastavení výkonu rozhodnutí zcela samostatné a specifické fáze vykonávacího řízení. Dovolatelem vznášená skutková okolnost spočívající ve splnění vykonávané povinnosti je tak uplatnitelná a může být hodnocena jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování, a nikoliv již v rámci rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (srov. , o.s.ř, dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/2005, pod poř. č. 101).

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem ( ) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a V dovolacím řízení vznikly oprávněné v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 375,- Kč (srov. , ., , a ve znění , č. a č. ), v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění , č. , č. a č. ), celkem tedy ve výši 450,- Kč. Povinný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu (exekuci).

V Brně dne 12. září 2006

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu