Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3959/2010

U S N E S E N Í

JUDr. Jarmily Šléškové

Ing. Z. P.

, zastoupené Mgr. Radimem Janoučkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 2, pro 9.886,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. května 2008, č. j. - 45, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. 2. 2008, č. j. - 8, jímž Okresní soud v Olomouci nařídil podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2004, č. j. - 153, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 9.886,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Antonína Dohnala, Exekutorský úřad Jeseník. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a nepřisvědčil námitce povinné, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, neboť z obsahu spisu měl za prokázané, že v nalézacím řízení i v řízení exekučním bylo povinné vždy doručováno na adresu Olomouc, Hněvotínská 50, na níž veškeré písemnosti převzala. K další námitce povinné, že na vymáhanou pohledávku uhradila v únoru 2008 částku 1.500,- Kč, konstatoval, že ve fázi nařízení exekuce soud nezkoumá, zda, popřípadě v jakém rozsahu povinný splnil vymáhanou povinnost; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, přičemž zánik práva stanoveného exekučním titulem lze uplatnit v návrhu na (částečné) zastavení exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí podala povinná dovolání (doplněné prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z , neboť odvolací soud řešil otázku, která „v rozhodování soudu dosud vyřešena nebyla“, a podává je z důvodů uvedených v , b) Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že v řízení rozhodoval místně nepříslušný Okresní soud v Olomouci namísto příslušného Okresního soudu ve Frýdku-Místku, neboť trvalé bydliště má na adrese Staříč 404, okres Frýdek-Místek. Dále namítá, že „na předmětný dluh zaplatila o 1.500,- Kč více“, a že „v exekuci bylo vymoženo více, než činil dluh s příslušenstvím“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) a přípustné.

Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezila, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.

Výtkou, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle ; z hlediska přípustnosti dovolání podle je však taková dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Ve vztahu k námitce (částečného) splnění povinnosti uložené exekučním titulem dovolací soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil nebo ta jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. ). Dovolatelkou vznášená skutková okolnost, spočívající v částečném splnění vykonávané povinnosti, je tak uplatnitelná a může být hodnocena jen v řízení o zastavení exekuce, které předpokládá provádění dokazování, a nikoliv již v rámci rozhodování o nařízení exekuce [srov. , , a dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/2005, pod poř. č. 101]. Odvolací soud tudíž k uvedené námitce povinné v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu nepřihlédl.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s , ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle a násl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu