Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4465/2009

U S N E S E N Í

a) V. S.

, a

b) V. J.

, proti povinnému

JUDr. V. S.

, pro dlužné výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č. j. - 91, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 11. 2006, č. j. - 52, jímž byl podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 4. 1992, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1992, sp. zn. , nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, na kterou přísluší povinnému právo proti Ministerstvu financí ČR, k uspokojení přednostních pohledávek oprávněných – V. S. pro výživné od 1. 1. 2001 do 30. 9. 2003 ve výši 6.600,- Kč, a V. J. pro výživné od 1. 12. 2000 do 30. 9. 2001 ve výši 6.500,- Kč. Odvolací soud k námitce povinného, že podkladové rozhodnutí zní mj. ve prospěch V. J., že však syna tohoto jména nikdy neměl, uvedl, že jeho odlišné příjmení je dáno pouze změnou příjmení, že se však jedná o tutéž fyzickou osobu, v jejíž prospěch bylo výživné v nalézacím řízení přiznáno. Dále dovodil, že pro nařízení „exekuce“ měl soud prvního stupně splněny veškeré zákonné předpoklady a že námitky uplatněné v odvolání (tj. námitka že dlužné výživné pro dceru již bylo uhrazeno a námitka promlčení) nejsou schopny „zvrátit“ správnost napadeného rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Poukazuje na to, že odvolací soud sice vysvětlil změnu příjmení oprávněného, avšak změna křestního jména (v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je uveden „V.“ J.) vysvětlena není. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval jím vznesenou námitkou promlčení, a opětovně uvádí, že nyní vymáhané výživné doplatil již před rozhodnutím odvolacího soudu a je tak na něm vymáháno neoprávněně. Dále popisuje dosavadní průběh řízení a uplatňuje námitky, jež se však týkají jiného exekučního řízení, příp. nalézacího řízení, v němž bylo dle jeho názoru samotné dlužné výživné chybně určeno. Je přesvědčen, že „chyby v řízení nejsou náhodné, ale jedná se o promyšlené, osvědčené, účinné a časté podvodné jednání, kterým bylo účelově dosaženo záměrně chybných rozhodnutí o neoprávněném výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného ve výši 13.100,- Kč a 178.326,- Kč“. Nejvyšší soud vzhledem k ustanovení žádá o rozhodnutí následujících otázek, jež mají podle něj pro věc zásadní právní význam: „a) jak zabránit soudům v podvodném jednání, spočívajícím v účelových ztrátách jim doručených podání účastníků řízení a účelovém potvrzování právní moci na nepravomocná rozhodnutí, b) jak zabránit soudům v účelovém zneužívání doručování listinných zásilek prostřednictvím pošty, pokud je podvodným záměrem zabránit věcnému projednání vybrané věci a ukončit řízení zamítavým rozhodnutím z procesních důvodů, c) jak dosáhnout rychlé a spravedlivé nápravy zrušením úmyslně chybných rozhodnutí soudu, společně s neodkladným získáním plné náhrady za způsobenou majetkovou škodu a nemajetkovou újmu soudy způsobenou“. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) a exekučního řádu přípustné.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu sice označil, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.

Soudní praxe, která je po desítky let ustálená, dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle , pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. , ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. , ze dne 26. února 2008, sp. zn. , ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. ). K předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází, zabývat nemůže. Právní praxe sice vyslovila též názor, že v těch výjimečných případech, kdy by povinný k tomu měl příležitost a námitku promlčení vznesl ještě před nařízením výkonu rozhodnutí, lze připustit, aby soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí, obdobně jako při prekluzi práva, pozbylo způsobilosti být titulem [uplatnil se zde argument, že nařízení výkonu, který by bylo třeba ihned zastavit (byť i bez návrhu), „neodpovídá zákonu,“ srov. JUDr. Kurka, JUDr. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 307]; o takový případ však v souzené věci nejde. Je tomu tak proto, že námitka promlčení byla vznesena teprve v odvolacím řízení, tedy poté, co soud prvního stupně exekuci nařídil, a dále proto, že k tomu, aby soud učinil právní závěr, zda je vymáhaná pohledávka promlčena, musí učinit příslušná skutková zjištění, a tedy provést dokazování, k čemuž je ovšem nutno nařídit jednání. To však exekučnímu soudu při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nepředepisuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. ). Odvolací soud tedy nikterak nepochybil, pokud se vznesenou námitkou promlčení blíže nezabýval.

Ve vztahu k námitce splnění povinnosti uložené vykonávaným rozhodnutím dovolací soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil nebo ta jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. opět Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 29. srpna 2006, sp. zn. ). Dovolatelem vznášená skutková okolnost, spočívající ve splnění vykonávané povinnosti, je tedy taktéž uplatnitelná a může být hodnocena jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování, a nikoliv již v rámci rozhodování o jeho nařízení [srov. , , a dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2005, pod číslem 101]. Odvolací soud tudíž k uvedené námitce povinného v souladu se zákonem nepřihlédl.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že případné vady nalézacího řízení (i kdyby skutečně existovaly) se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání povinného proti němu podle ve spojení s , odst. 2 není tudíž přípustné. Nejvyšší soud je proto podle , věta první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a , neboť oprávněným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2011JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu