Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 47/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, okresní pojišťovny v H. K., proti povinné A. K., s. r. o., prodejem movitých věcí pro částku 390 968,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 10. 8. 2005, č. j. -20, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 11. 6. 2004, č. j. E 2069/2004-8, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh na nařízení výkonu – s odůvodněním, že právo vymáhat pojistné i penále přiznané oběma vykonávanými platebními výměry (č.l. 4, 5), bylo podle a promlčeno – zamítl.

V dovolání oprávněná – posuzováno podle jeho obsahu – namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „ “/), jež spatřuje v právním závěru odvolacího soudu o promlčení práva na vymáhání obou pohledávek. Podle jejího názoru je tento závěr nesprávný již proto, že promlčecí lhůta byla po dobu trvání několika dalších vykonávacích řízení vedených k vydobytí týchž (tedy předmětných) pohledávek „přerušena“. V „nedostatečném prošetření veškerých skutečností souvisejících s promlčením pohledávek, zejména v minulosti prováděných a v současnosti probíhajících exekučních řízení, majících vliv na běh promlčecí lhůty“, pak dovolatelka spatřuje vadu, jež mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci ( ).

Dovolání (přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu především právní závěr odvolacího soudu, že právo vymáhat pojistné a penále přiznané oběma vykonávanými platebními výměry bylo podle a promlčeno.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Nesprávný je především již samotný právní závěr odvolacího soudu (viz čtvrtý odstavec druhé strany napadeného usnesení /č.l. 21/), že se musel zabývat námitkou promlčení výkonu (resp., řečeno dikcí ustanovení a , promlčení práva vymáhat pojistné a penále). Jak totiž dovodila po desítky let ustálená judikatura (zejména stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10 z roku 1981 pod poř. č. 21 na str. 187/525), nemůže se exekuční soud zabývat otázkou promlčení již ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí, ale teprve ve stadiu jeho zastavení. Právní praxe sice vyslovila též názor, že v těch výjimečných případech, kdy by povinný k tomu měl příležitost a námitku promlčení vznesl ještě před nařízením exekuce, lze připustit, že soud návrh na nařízení výkonu zamítne s odůvodněním, že rozhodnutí, obdobně jako při prekluzi rozhodnutím přiznaného práva, pozbylo způsobilosti být titulem (uplatnil se zde argument, že nařízení exekuce, kterou by bylo třeba ihned zastavit /jelikož o zastavení exekuce rozhoduje soud i bez návrhu/ „neodpovídá zákonu“, srov. JUDr. Kurka, JUDr. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 307); o takovýto případ však v souzené věci nejde. Je tomu tak jednak proto, že námitka promlčení byla vznesena teprve v odvolacím řízení, tedy poté, co soud prvního stupně výkon rozhodnutí nařídil, a jednak proto, že k tomu, aby učinil právní závěr, zda je výkon rozhodnutí vskutku promlčen, musí soud učinit příslušná skutková zjištění, a tedy provést dokazování, k čemuž je ovšem nutno nařídit jednání. To však exekučnímu soudu pro rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nepředepisuje (k tomu srov. znění ustanovení ).

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že výše uvedené právní závěry, zaujaté standardní judikaturou, byly pominuty; názor, že návrh na nařízení exekuce je nutno pro promlčení zamítnout, je tedy nesprávný a dovolací důvod podle , v jehož rámci byl vyjádřen nesouhlas s právním závěrem o promlčení výkonu, byl tudíž uplatněn právem.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž bylo nutno zabývat se otázkou případného stavení (nikoli tedy, jak – nesprávně – dovozuje oprávněná, přerušení) promlčecí doby, podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu