Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1308/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobce K. P. M. V. – P. J. Ř. b. b. b. P. M. z h. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, zastoupené advokátem, o uložení povinnosti změny stavebně-technického vymezení budovy a jejího následného vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005, č. j. -132, takto :

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla žaloba podle , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“), odmítnuta. Dle názoru odvolacího soudu musí být vymezení práv a povinností obsažených v žalobním petitu natolik přesné a určité, aby jejich převzetí do výroku rozhodnutí činilo takovýto exekuční titul materiálně vykonatelným. Žalobce ve svém žalobním podání požaduje uložení povinnosti žalované změnit stavebně-technické vymezení jím specifikované budovy „v souladu se stavebně-technickými předpisy“, takto definovaná povinnost vylučuje úspěšné nařízení nuceného výkonu, jelikož podmínky žalobcem takto požadované činnosti nejsou vůbec definovány. Obdobný závěr o materiální nevykonatelnosti žalobního petitu odvolací soud dovozuje také z té části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované vyklidit tu část nemovitosti, která však dosud z právního hlediska neexistuje. Byl-li žalobce podle ze strany soudu vyzván k náležité úpravě žalobního petitu a takové výzvě nevyhověl, pak soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu odmítl.

Žalobce v dovolání uvedl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítá, že se jím vznesenou žádostí o prodloužení lhůty k doplnění (úpravě) žalobního podání soud prvního stupně nikterak nezabýval. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o neurčitosti - a z tohoto dovozované nevykonatelnosti - jím uplatňovaného žalobního návrhu, neboť tento považuje za zcela konkrétní. Když odvolací soud jeho znění vytýká neurčitost pojmu „v souladu se stavebně-technickými předpisy“, pak přehlíží skutečnost, že konkrétní podmínky stavební činnosti stanoví ve stavebním řízení až stavební úřad, jenž vychází ze stavebně-technických předpisů a není proto jakkoliv vázán definováním podmínek při realizaci stavebně-technického vymezení budovy ze strany žalobce či soudu. Došlo-li by k doplnění žalobního návrhu podle požadavků soudu, bylo by právě takovéto rozhodnutí materiálně nevykonatelné, neboť by jeho realizaci bránily závazné podmínky provedení a užívání stavby, které jsou - následně - stanoveny stavebním úřadem ve stavebním povolení; nadto zdůrazňuje, že uskutečnění odvolacím soudem vznášeného požadavku je nereálné a právně nemožné. K závěru odvolacího soudu co do nevykonatelnosti části žalobního návrhu na vyklizení nemovitosti namítá, že neexistence kolaudačního rozhodnutí je relevantní toliko pro určení lhůty k jejímu vyklizení, která počíná běžet od okamžiku právní moci předmětného kolaudačního rozhodnutí. Protože je žalobce přesvědčen o tom, že jím navržený žalobní návrh je materiálně vykonatelný, navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné ( ), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby ( ) a je také i důvodné.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Podle ustanovení vyzve předseda senátu usnesením účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

Ze spisu se podává, že soud prvního stupně dne 22. září 2005 při jednání (viz Protokol o jednání z téhož dne, č.l. 113) usnesením žalobce vyzval, aby (vedle dalšího) ve smyslu ustanovení ve lhůtě 15 dnů doplnil žalobní návrh o konkrétní způsob, kterým má žalovaná změnit stavebně technické vymezení zde určené budovy, zejména pak o způsob, rozsah a technologii požadované změny a to tak, aby pro případný výkon rozhodnutí byl výrok navržený žalobcem materiálně vykonatelný; současně také žalobce poučil o následcích nikoli řádného a včasného nesplnění uvedené výzvy. Žalobce svým podáním ze dne 4. října 2005, doručeným soudu prvního stupně dne 6. října 2005 (viz č. l. 115 spisu), požádal o prodloužení stanovené lhůty o jeden měsíc, přičemž tuto žádost zdůvodnil potřebou zpracování potřebných schémat architektem, včetně předchozího zaměření na místě samém a posouzení reálnosti dělení z hlediska konstrukčně-stavebního. Nezbytnost potřeby prodloužení soudem uložené lhůty shledával taktéž v nutnosti získání předběžného stanoviska od odboru památkové péče a příslušného stavebního úřadu. Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 13. října 2005, č. j. -117, žalobu odmítl, přičemž o podané žádosti nerozhodl a z odůvodnění předmětného usnesení se nepodává, že by tuto žádost jakýmkoliv způsobem zohlednil. Obdobným způsobem postupoval také odvolací soud, když o odvolání věcně rozhodl, aniž by se s žádostí žalobce jakkoliv vypořádal.

Jak již – opakovaně – připomínal dovolací soud ve své dosavadní rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2003, sp. zn. ), lhůta soudem určená v usnesení podle ustanovení k opravě nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, je lhůtou soudcovskou ( ), jíž lze (usnesením) prodloužit, a to i po jejím uplynutí. Prominutí zmeškání této lhůty podle sice nepřichází v úvahu, ale její marné uplynutí nezpůsobuje nemožnost vytčené vady podání odstranit později, dokud soud z jejich neodstranění nevyvodí zákonem předvídané následky. Závěr, že pro vadu podání nelze v řízení pokračovat, je závěrem, který se z povahy věci váže k tomu objektivně určenému stavu řízení existujícímu v době, kdy jej soud vyslovuje. Z uvedeného však nelze dovodit, že návrh účastníka, jímž žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, by mohl soud bez dalšího pominout. Přestože proti usnesení o určení, prodloužení nebo neprodloužení soudcovské lhůty není přípustné odvolání ( ), není důvodu netrvat na tom, aby se soud i k takovému návrhu procesně relevantním způsobem vyjádřil (srov. závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1999, pod poř. č. 27).

Z výše uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že pokud soud prvního stupně žádost o prodloužení lhůty stanovené k upřesnění žalobního návrhu zcela pominul a žalobu podle odmítl, mohl odvolací soud usnesení věcně potvrdit jen za předpokladu, že žádost o prodloužení lhůty sám posoudí a dospěje k závěru, že je neoprávněná, popř. že jí bylo fakticky (bez vydání usnesení, a to oddálením vyvození zákonem předpokládaných důsledků o lhůtu požadovanou účastníkem k doplnění) soudem prvního stupně vyhověno. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně žádosti žalobce nevyhověl ani fakticky (procesně reagoval již po devíti dnech od obdržení žádosti žalobce) a odvolací soud shora naznačeným způsobem nepostupoval a rozhodl, aniž se s žádostí o prodloužení lhůty náležitě vypořádal, bylo řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dalšími námitkami obsaženými v dovolání, jež jsou podřaditelné pod ustanovení se dovolací soud – se zřetelem k výsledku řízení a z toho plynoucí nadbytečnosti – již nezabýval.

Z uvedeného je proto zřejmé, že řízení bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a dovolatel své podání uplatnil právem. Nejvyšší soud proto podle věty druhé za středníkem napadené rozhodnutí zrušil, a protože důvody zrušení platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, věta druhá ).

V dalším řízení bude soud postupovat způsobem výše naznačeným, přičemž právní názor dovolacího soudu je pro další průběh řízení závazný ( věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud také o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. července 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu