Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1588/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. F. M., správce konkursní podstaty úpadce R. z., spořitelního a úvěrového družstva, proti povinnému Ing. V. M., za účasti manželky povinného MUDr. J. M., zastoupených advokátem, pro 70 559 478,50 Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání povinného a MUDr. J. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2002, č.j. -90, takto :

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 9. 2001, č.j. -78, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), podání a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud považoval opatření soudu prvního stupně k odstranění nedostatků návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí za souladné se zákonem; přihlédnul (mimo jiné) k tomu, že zástupce povinného a MUDr. J. M. návrh nedoplnil ani do 7. 9. 2001, tj. do okamžiku, do něhož požadoval prodloužení soudem určené lhůty.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a MUDr. J. M. včas dovoláním, jímž navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tvrdí, že zdravotní stav povinnému neumožňoval návrh dle pokynů soudu doplnit a že MUDr. J. M. „nemá potřebné informace, které by jí umožnily podání doplnit.“

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. , byl na majetek oprávněné prohlášen konkurs; dnem, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, tj. 17. 5. 2002, přešlo oprávnění nakládat s majetkem podstaty (tedy i s vymáhanou pohledávkou) na správce konkursní podstaty úpadkyně, jímž byl ustanoven JUDr. F. M. ( , věta první, , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů), a současně zanikly i plné moci úpadkyně ( cit. zákona). Protože řízení se nepřerušuje (srov. cit. zákona), pokračoval v něm Nejvyšší soud se správcem konkursní podstaty jako s oprávněným namísto úpadkyně.

Dovolání je ve smyslu a , části věty před středníkem, přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); důvodné však není.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne též k vadám uvedeným v , , b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. ).

Dovolatelé, aniž by výslovně odkázali na některý z důvodů, pro které lze dovolání podat ( , b/, odst. 3 ), uplatňují – posuzováno podle obsahu podání ( ) – toliko námitky, jež jsou podřaditelné ustanovení , tj. že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (takovou vadu – jak vyplývá shora – dovolací soud zohlední, je-li jí řízení zatíženo, i z úřední povinnosti). Protože ostatní vady [ať již tzv. zmatečnostní ( , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 ), anebo „jiné“ ( , věta druhá, )] namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, závisí opodstatněnost dovolání jen na posouzení regulérnosti postupu při odstraňování vad návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, a to zejména ve vztahu k žádosti o prodloužení lhůty.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 7. 8. 2001, č.j. -74, soud prvního stupně vyzval zmocněnce povinného a MUDr. J. M., aby do patnácti dnů od doručení rozhodnutí doplnil podání ze dne 12. 1. 2001 („pokud jím navrhuje zastavení výkonu rozhodnutí“) o náležitosti týkající se tvrzeného nedostatku aktivní (věcné) legitimace úpadkyně, námitky započtení pohledávky povinného proti úpadkyni a „nesprávné“ výše vymáhané pohledávky; usnesením, které mu bylo doručeno 9. 8. 2001, byl poučen i o důsledcích nedoplnění návrhu. Podáním ze dne 23. 8. 2001, které soudu prvního stupně došlo 24. 8. 2001, požádal JUDr. J. P. o prodloužení lhůty k doplnění do 7. 9. 2001; žádost zdůvodnil tím, že „se jedná o rozsáhlý materiál,“ a že období dovolených znesnadňuje a prodlužuje komunikaci s jeho klienty. Soudce – aniž o žádosti rozhodl – spis lhůtoval po dobu dvou týdnů a 20. 9. 2001 vydal usnesení, jímž podání odmítl. V odvolání proti tomuto usnesení zmocněnec povinného a MUDr. J. M., aniž návrh na zastavení výkonu rozhodnutí doplnil, vysvětlil důvody neodstranění vad (hospitalizací povinného) a předložil kopii potvrzení o pracovní neschopnosti (povinný neschopen práce od 6. 10. 2001).

Lhůta soudem určená v usnesení podle ustanovení k opravě nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, je lhůtou soudcovskou ( ), jíž lze (usnesením) prodloužit, a to i po jejím uplynutí. Prominutí zmeškání této lhůty podle sice nepřichází v úvahu, ale její marné uplynutí nezpůsobuje nemožnost vytčené vady podání odstranit později, dokud soud z jejich neodstranění nevyvodí zákonem předvídané následky. Závěr, že pro vadu podání nelze v řízení pokračovat, je závěrem, který se z povahy věci váže k tomu objektivně určenému stavu řízení existujícímu v době, kdy jej soud vyslovuje. Z uvedeného však nelze dovodit, že návrh účastníka, jímž žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, by mohl soud bez dalšího pominout. Přestože proti usnesení o určení, prodloužení nebo neprodloužení soudcovské lhůty není přípustné odvolání ( ), není důvodu netrvat na tom, aby se soud i k takovému návrhu procesně relevantním způsobem vyjádřil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1999 pod č. 27).

Z výše uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že pokud soud prvního stupně žádost o prodloužení lhůty stanovené k doplnění návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí pominul a podání podle odmítl, může odvolací soud – nedoplnil-li zástupce povinného a MUDr. J. M. zmíněný návrh v odvolání – usnesení potvrdit jen za předpokladu, že žádost o prodloužení lhůty sám posoudí a dospěje k závěru, že je neoprávněná, popř. že jí bylo fakticky (bez vydání usnesení) vyhověno. O posledně zmíněný případ se jedná v souzené věci; zástupce návrhem požadoval prodloužení lhůty do 7. 9. 2001 a ve skutečnosti mu bylo vyhověno. Okolnost, že předseda senátu soudu prvního stupně o prodloužení lhůty nerozhodl usnesením, je sice vadou řízení, ale pouze takovou, která neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Lze uzavřít, že v mezích, v nichž byl oprávněn k přezkumu, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu správným; dovolání proto podle ustanovení , části věty před středníkem, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a (oprávněnému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu