Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2544/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 1. 2005, č.j. -24, zamítl žalobu, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu o dvou pokojích, kuchyni a příslušenství ve 2. patře domu č.p. 515 v P., na pozemku parc. č. 990, v h. m. P., v katastrálním území M. (dále jen „předmětný byt“); současně rozhodl o nákladech řízení. Podle soudu prvního stupně nebyl v daném případě výpovědní důvod podle ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“) dán, neboť švagrová pronajímatele nepatří mezi okruh osob vyjmenovaných v citovaném ustanovení. Pokud šlo o druhý výpovědní důvod podle obč. zák., soud prvního stupně uzavřel, že podle , ani podle pozdější právní úpravy ( a po jejím zrušení cenový výměr č. 1/2002) žalobce nesplňoval podmínky tam uvedené pro navýšení nájemného z důvodu zařazení bytu do vyšší kategorie, proto žalované dluh na nájemném nevznikl. Protože žalobce vyrozuměl žalovanou o zvýšení nájemného až přípisem ze dne 12. 3. 2003, mohlo se stejně jednat o dlužné nájemné pouze za období od března do listopadu 2003, neboť žalovaná obdržela žalobu s výpovědí z nájmu bytu dne 8. 12. 2003 a za tuto dobu by žalobcem uváděné dlužné nájemné ve výši 777,- Kč měsíčně činilo méně než trojnásobek nájemného a úhrad za služby. Žalobci se však nepodařilo prokázat ani to, že mu žalovaná měsíčně dlužila částku 777,- Kč, a proto nebyl naplněn výpovědní důvod ani podle obč. zák.

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 5. 2005, č.j. -36, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. I podle názoru odvolacího soudu nebyl sourozenec manžela pronajímatele osobou, pro kterou lze vypovědět nájem bytu podle § 711 odst. 1 písm. a/ obč. zák. Protože ve vztahu k druhému výpovědnímu důvodu byla výše nájemného předmětného bytu sporná, což vylučovalo naplnění skutkové podstaty hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu tím, že žalovaná podle žalobce neplatila rozdíl mezi dříve a nově vypočteným nájemným, mohla být sporná částka předmětem pouze jiného řízení a napadené rozhodnutí bylo z těchto důvodů věcně správné.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadá žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z (dále jen „“) a uplatněné dovolací důvody podřazuje pod ustanovení a b/ Podle dovolatele je nesprávný závěr odvolacího soudu, že k úspěšnosti žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu dle obč. zák. je nutné, aby dlužné nájemné nebylo mezi stranami sporné. Tento právní názor nejenže nemá oporu v zákoně, ale současně odporuje i rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz sp. zn. ), podle které skutečnost, že nájemce neuznává nově určenou výši nájemného, není důvodem pro nemožnost uplatnění výpovědního důvodu podle obč. zák. Navíc v dané věci je prokázáno, že předmětný byt je bytem I. kategorie přinejmenším od doby, kdy se žalobce stal jeho vlastníkem, a výše nájemného podle kategorie je tak dána cenovým předpisem. Nárok na takovou výši nájemného, jakou žalobce požaduje, vznikl podle , ještě před tím, než ji Ústavní soud nálezem zrušil. Proto není správný názor odvolacího soudu ani o tom, že žalobce bezdůvodně (neoprávněně) zvýšil nájemné podle cenového předpisu na úroveň nájemného za byt I. kategorie. Závěrem dovolatel namítá, že odvolací soud porušuje „pravidla spravedlivého procesu“ tím, že se vůbec nevypořádává s jeho odvolacími námitkami ohledně výpočtu nájemného a aplikace , neboť jedině na základě jejich posouzení lze určit, zda žalovaná dluží žalobci nájemné či nikoli. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle , a a shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Dovolání je přípustné podle , neboť dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v tom, že řeší otázku naplnění uplatněného výpovědního důvodu podle obč. zák. v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posledně uvedené vady řízení v dovolání namítány jsou, neboť odvolací soud se podle názoru dovolatelky nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami ohledně skutečností rozhodných pro právní posouzení věci. Nejvyšší soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí vedle uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle i z tohoto hlediska.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Se zřetelem k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti právního názoru, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák není dán tehdy, je-li výše nájemného mezi účastníky sporná.

Výpověď pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. lze, pokud jde o neplacení nájemného a dalších úhrad poskytovaných s užíváním bytu, uplatnit v případě, že jejich neplacení trvá déle než tři měsíce.

Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. rozhodnutí ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2001, pod pořadovým číslem 144, dále rozhodnutí ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. ), zaujal právní názor, od kterého nemá důvodu odchýlit se ani v souzené věci, podle kterého z ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. vyplývá, že neplacení nájemného nebo úhrad za služby spojené s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce je zákonem výslovně označováno jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi nájmu bytu pronajímatelem.

Okolnosti, pro které nájemce neplatil nájemné, nejsou právně rozhodné pro posouzení, zda je naplněna skutková podstata daného výpovědního důvodu; mohou být významné toliko pro úvahu, zda lze - s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. - žalobě pronajímatele na přivolení k výpovědi vyhovět (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, pod pořadovým číslem 36, a ročník 1999, pod pořadovým číslem 43).

Zaujal-li tedy v souzené věci odvolací soud právní názor, podle kterého výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., opírající se o neplacení nájemného, není dán tehdy, jestliže je výše nájemného „sporná“, není jeho právní posouzení věci správné (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. a sp. zn. , dále jeho rozsudek ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. nebo rozsudek ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. ).

Z tohoto důvodu odvolací soud posoudil otázku důvodnosti výpovědi podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. nesprávně, neboť se chybně domníval, že spor ohledně výše nájemného vylučuje přivolení k takové výpovědi, a proto se dále již nezabýval dalšími odvolacími námitkami žalobce, tj. ani otázkou, zda žalobce změnil nájemné od 1. 7. 2002 oprávněně, v souvislosti se zařazením předmětného bytu do vyšší kategorie na základě úprav bytu provedených v minulosti žalovanou, a to za situace, kdy žalovanou vyrozuměl o změně výše nájemného a zařazení předmětného bytu do vyšší kategorie až přípisem ze dne 12. 3. 2003. Zbývá ještě dodat, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněného v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 23, pod C 1693, nesouhlasí-li nájemce s výší nájemného po jednostranném zvýšení pronajímatelem ve smyslu § 696 odst. 1 obč. zák., má možnost se proti takto zvýšenému nájemnému bránit podáním příslušné žaloby u soudu; žádný právní předpis mu však neumožňuje, aby si takto jednostranně zvýšené nájemné sám (jednostranně) snížil a poté dále platil nájemné v částce nižší, než činilo nájemné po jednostranném zvýšení ze strany pronajímatele. Od uvedeného názoru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v případě zvýšení nájemného z důvodu změny zařazení bytu do příslušné kategorie.

Za tohoto stavu byl dovolací důvod podle uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle věty za středníkem zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu ( věta za středníkem a odst. 3 věta první ).

Odvolací soud v následujícím řízení posoudí, ke kterému měsíci byla žalované oprávněně změněna výše nájemného v důsledku zařazení předmětného bytu do vyšší kategorie. Nepřehlédne přitom, že nájemce, který nezaplatil nájemné za tři měsíce, hrubě poruší své povinnosti až v okamžiku, kdy se ocitne v prodlení s placením byť jen části nájemného i za měsíc čtvrtý srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura č. 7/1997, pod poř. č. 55). Poté odvolací soud zváží, zda během řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy.

Právní názor dovolacího soudu je v dalším řízení pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. července 2006

JUDr. Robert W a l t r , v.r.

předseda senátu