Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 179/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. a.s., zastoupené advokátem, proti povinné D. P., a.s., zastoupené advokátkou, pro 18.070,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžníhou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, č.j. -57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 6. 2005, č.j. -43, jímž obvodní soud zastavil výkon rozhodnutí (nařízený usnesením obvodního soudu ze dne 28. 1. 2005, č.j. -11). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vymáhaná pohledávka je promlčena, neboť desetiletá promlčecí lhůta uvedená v , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), začala běžet po datu splatnosti příslušné faktury dne 23. 2. 1993 a skončila 23. 2. 2003; návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl však podán až 21. 12. 2004. Jelikož vztah mezi účastníky je vztahem obchodním, ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se na něj nevztahuje.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – namítá oprávněná, že promlčení vymáhaného nároku bylo řešeno v rozporu s hmotným právem. Je přesvědčena, že ustanovení obč. zák. se vztahuje i na obchodněprávní vztahy, neboť obchodní zákoník neupravuje promlčení pravomocně přiznaného nároku a jeho se netýká práv určených jiným zákonem než obchodním zákoníkem. Jím se promlčecí doba řídila pouze do okamžiku podání žaloby, kdy podle obch. zák. přestala běžet; znovu začala běžet podle obč. zák. Výklad zaujatý napadeným rozhodnutím je nedovoleně extenzivní a favorizuje práva dlužníků. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.

Povinná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Má zato, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, a poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , podle něhož úprava promlčení v obchodním zákoníku je komplexní a použití § 110 obč. zák. je vyloučeno; řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo musí být zahájeno v desetileté lhůtě počítané ode dne, kdy lhůta začala běžet poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.). Při použití § 110 obč. zák. by ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák. postrádalo smysl.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Ačkoli oprávněná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Otázku promlčení pravomocně přiznaného práva vyplývajícího z obchodního závazkového vztahu odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž toto právo se ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák. promlčuje v deseti letech ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé; u práva na plnění závazku tedy podle § 392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. ).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 625,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (, , , a ), sníženou o 50 % podle vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze ji vymáhat exekučně ( ).

V Brně dne 21. června 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu