Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 308/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud usnesení ze dne 23. 8. 2006, č. j. - 33, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a rozhodl o nákladech řízení, změnil tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 10. 2004, č. j. , podle platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 2. 1994, č. j. - 13, k uspokojení pohledávky ve výši 148.128,- Kč s 15 % úrokem od 6. 10. 1992 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení 9.368,- Kč, se zastavuje, dále rozhodl, že usnesení okresního soudu v části, pokud byl zamítnut návrh na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 10. 2004, č. j. , pro náklady řízení ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. , ve výši 4.904,- Kč, se zrušuje a řízení o tomto návrhu se zastavuje; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že povaha „původního“ závazkového vztahu mezi účastníky je nerozhodná a že při posouzení důvodnosti povinnou vznesené námitky promlčení soudem přiznané pohledávky je ve výkonu rozhodnutí či v exekučním řízení možno aplikovat ustanovení § 112 obč. zák. Vzal za prokázané, že v nalézacím řízení se mezi účastníky jako podnikateli jednalo o obchodněprávní vztah a že částka 148.128,- Kč s příslušenstvím byla žalobcem (oprávněným) na žalované (povinné) vymáhána na základě faktury č. 1413 za odebrané víno, jejíž splatnost byla stanovena na 6. 10. 1992. S odkazem na § 408 odst. 1 větu první obchodního zákoníku a na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2006 dovodil, že „toto ustanovení je nadřazeno ostatním ustanovením v obchodním zákoníku o promlčení, přičemž se jedná o konečnou a limitující lhůtu ve všech případech promlčecí doby, která běží bez ohledu na stavení a přerušení promlčecí lhůty“, a že „řízení o výkon rozhodnutí (vydaného v nalézacím, ať již soudním či rozhodčím řízení, přiznávajícího určité právo), musí být zahájeno v desetileté lhůtě počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.), a v určitých případech i v desetileté lhůtě prodloužené o další 3 měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.)“. Dospěl k závěru, že byla-li splatnost „nároku“ uplatněného oprávněným v nalézacím řízení stanovena na 6. 10. 1992, začala desetiletá promlčecí „lhůta“ podle § 408 odst. 1 obch. zák. běžet dne 7. 10. 1992; byl-li návrh na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 148.128,- Kč s 15 % úrokem od 6. 10. 1992 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení 9.368,- Kč podán dne 16. 9. 2004, stalo se tak po uplynutí desetileté promlčecí „lhůty“.V tomto rozsahu proto krajský soud návrh na zastavení exekuce podle shledal - na rozdíl od soudu prvního stupně - důvodným.

Proti tomuto usnesení podal oprávněný dovolání, jež podle svého obsahu směřuje toliko proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu, v němž uvedl, že nesouhlasí s jeho závěrem o promlčení pohledávky a že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikáty Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. a ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , z nichž vyplývá, že v exekučním řízení se uplatní desetiletá promlčecí „lhůta“ počítaná podle obch. zák., a nikoliv promlčecí doba občanskoprávní podle obč. zák.; navíc platí, že komplexní úprava promlčení v obchodním zákoníku vylučuje aplikaci jednotlivých ustanovení upravujících promlčení v . Dále namítá, že po dobu řízení o výkon rozhodnutí vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , na základě téhož exekučního titulu, v němž bylo dne 12. 9. 1994 vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, který pak byl usnesením ze dne 21. 4. 1997 zastaven, se „promlčení staví“. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a „v exekučním řízení bylo pokračováno“.

Povinná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu  a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první ).

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení exekuce, je ve smyslu exekučního řádu a , odst. 2 ve spojení s přípustné, není však důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Námitka dovolatele, že odvolací soud při posuzování povinnou vznesené námitky promlčení vymáhané pohledávky oprávněného rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a to usneseními ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. a ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , je nesprávný. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu totiž zcela jednoznačně vyplývá, že odkázal na právní závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. (nesprávně uvedeno sp. zn. ), uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2006, z nichž také při právním posouzení věci vycházel, přičemž otázku promlčení vymáhané pohledávky - vyplývající z obchodního závazkového vztahu a přiznané pravomocným rozhodnutím soudu - v exekučním řízení posoudil v souladu se závěry v něm uvedenými a též v souladu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu, které tuto otázku řešily (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , na něž dovolatel odkazuje). Zcela správně dovodil, že řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo musí být zahájeno v desetileté promlčecí době, počítané ode dne, kdy tato doba počala běžet poprvé, tj. u práva na plnění závazku podle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku ode dne, kdy měl být závazek splněn /ode dne splatnosti pohledávky/ (§ 408 odst. 1 obch. zák.), a v určitých případech i v desetileté době prodloužené o další 3 měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí ( obch. zák.), přičemž právní názor soudu prvního stupně, že při posouzení běhu promlčecí doby je v těchto případech nutno vycházet z úpravy obsažené v , výslovně odmítl jako chybný.

Dovolací soud se neztotožňuje ani s námitkou dovolatele, že dříve vedené řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) na základě téhož exekučního titulu má za následek stavení běhu promlčecí doby k vymožení práva vyplývajícího z obchodního závazkového vztahu a přiznaného pravomocným rozhodnutím soudu. Tuto otázku Nejvyšší soud vyřešil v usnesení ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. , a to tak, že se zřetelem ke komplexní povaze úpravy promlčení v obchodních závazkových vztazích (jež vylučuje subsidiární užití předpisů práva občanského), nespojuje obchodní zákoník s návrhem na zahájení výkonu rozhodnutí (exekuci) účinky stavení běhu promlčecí doby práva již pravomocně přiznaného. Aplikace § 402 až § 407 obchodního zákoníku je totiž v případech týkajících se promlčecí doby práva pravomocně přiznaného v soudním řízení výslovně vyloučena § 408 odst. 1 obch. zák., jež stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná ustanovení“ obchodního zákoníku.

Odvolací soud tudíž správně uzavřel, že začala-li promlčecí doba vymáhané pohledávky podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 2. 1994, č. j. - 13, běžet ve smyslu § 408 obch. zák. dnem následujícím po její splatnosti, tj. dne 7. 10. 1992, a byl-li návrh na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 148.128,- Kč s 15 % úrokem od 6. 10. 1992 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení 9.368,- Kč podán dne 16. 9. 2004, stalo se tak po uplynutí desetileté promlčecí doby, neboť dříve vedené řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) nemůže tuto obecnou promlčecí dobu podle § 408 obch. zák. prodloužit.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné a protože vady řízení uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání  oprávněného zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť povinná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , , snížená podle na polovinu] a náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně povinné doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží povinné vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 437,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení povinné ve výši 2.737,- Kč je oprávněný povinen zaplatit k rukám advokátky, která povinnou v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu