Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1104/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného I. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému P. Ž., zastoupenému advokátem, pro 95.121,04 Kč s příslušenstvím, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2005, č.j. -32, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 4. 10. 2004, č.j. -21, jímž okresní soud (mimo jiné) zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že vymáhané právo nebylo s ohledem na ustanovení , větu první, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), promlčeno. Odvolací soud uvedl, že bylo-li určité právo již v soudním nebo rozhodčím řízení přiznáno, pak jediné omezení vyplývající z aplikace ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), je vymezeno v odst. 2 uvedeného ustanovení (tj. tehdy, došlo-li k přiznání práva později než 3 měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, nebylo-li řízení o výkon rozhodnutí zahájeno ve lhůtě v tomto zákonném ustanovení uvedené), což se ovšem na danou věc nevztahuje; „jinak (tj. při výkladu pomíjejícím právní význam skutečnosti, že vymáhané právo již bylo pravomocně přiznáno, popř. zaměňujícím řízení nalézací s řízením vykonávacím) by ostatně i zmíněné ust. obch. zák. pozbylo jakéhokoli smyslu“. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník ani v ustanovení neupravuje otázku osudu promlčecí lhůty zastavené v důsledku věřitelova úkonu, kterým byl podán návrh na nařízení exekuce ohledně přiznaného práva, má odvolací soud za to, že i ve věcech obchodněprávních nároků se uplatní nový běh desetilé promlčecí lhůty dle obč. zák. a k omezení promlčecí lhůty stanovenému v obch. zák. se nepřihlíží.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – povinný namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Dovolatel uvedl, že - jak vyplývá mimo jiné z právnické literatury - „ust. /1 je nadřazeno ust. obč. zák.“, přičemž obch. zák. omezuje promlčecí dobu stanovenou v obč. zák.; v opačném případě by ustanovení obch. zák. „bylo v zákoně nadbytečným, neboť by bylo možno vystačit s obecnou 4 letou promlčecí dobou dle obchodního zákona doplněnou o 10 letou promlčecí lhůtu dle obč. zákona“. Za „vážnou procesní vadu v řízení“ pak povinný označil to, že se soud nezabýval tím, kdy nastala splatnost vymáhaných pohledávek, tj. okamžikem, kdy oprávněný mohl své právo vykonat poprvé. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření označil dovolání za nepřípustné, neboť dle jeho přesvědčení nemá napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, popř. za nedůvodné.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , odst. 2 je sice dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, o zastavení exekuce), avšak nikoli bez dalšího (jak se mylně domníval dovolatel), nýbrž jen za podmínek vyložených a 3 Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení Podle něho je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Tato podmínka je v dané věci splněna; otázka, jež byla klíčová pro rozhodnutí odvolacího soudu a kterou otevřel dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu, je již vyřešena ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. , a dále i ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. ). Závěry této konstantní rozhodovací praxe dovolací soud vyjádřil i v usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2, ročník 2006, pod č. 13, kde k otázce promlčení práva vyplývajícího z obchodního závazkového vztahu uvedl: „bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet“. Dovolací soud v rozhodovací praxi vychází z toho, že právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu a tudíž se obecná úprava obsažená v § 110 odst. 1 obč. zák. v obchodně právních poměrech nemůže uplatnit. Obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí (exekuci) v ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák., kde používá pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“. Ze zařazení tohoto ustanovení (poskytujícího k podání návrhu na výkon rozhodnutí pro tam uvedené případy /o něž však, obdobně jako v nyní projednávané věci, tehdy nešlo, jelikož oprávněnému bylo právo pravomocně přiznáno dříve než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby/ ještě další, a to tříměsíční lhůtu) za ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák., zakotvující desetiletou lhůtu, nutno dovodit, že právo pravomocně přiznané lze vykonat v exekučním řízení zahájeném v desetileté lhůtě podle § 408 odst. 1 obch. zák. Ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák. sice výslovně neříká, že rozhodnutí vydané v soudním či rozhodčím řízení, přiznávající určité právo, lze soudně vykonat, bylo-li exekuční řízení zahájeno v desetileté lhůtě, ale pro tam uvedené případy (o něž, viz výše, v souzené věci nejde) dokonce stanoví prodloužení promlčecí doby (o tři měsíce ode dne, kdy vykonávací řízení mohlo být zahájeno). Touto „promlčecí dobou“, o jejímž uplynutí hovoří (v souvislosti s prodloužením lhůty k výkonu rozhodnutí) ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák. – logicky – není obecná čtyřletá doba (§ 397 obch. zák.) stanovená pro uplatnění práva v nalézacím řízení, tedy pro podání žaloby (§ 391 odst. 1 obch. zák.), nýbrž doba desetiletá, upravená v předcházejícím odstavci téhož paragrafu, tedy v ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. Z výše uvedeného tak vyplývá, že se přiznané právo vyplývající z obchodního závazkového vztahu ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák. promlčuje v deseti letech ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé; u práva na plnění závazku tedy podle § 392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn.

Odvolací soud však při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce vycházel z odlišného právního posouzení a v důsledku toho se zjišťováním toho, kdy se vymáhaná pohledávka stala splatnou, nezabýval.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, v souladu s ustanovením , částí věty za středníkem, zrušil (a to i v závislém výroku o nákladech řízení) a vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil v předmětné části i je a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný ( , věta první za středníkem, ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle výsledků dalšího řízení buď soud ( , věta druhá, ) nebo soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu