Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2754/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 11. 2003, č.j. -4, jímž Městský soud v Brně nařídil podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu v Brně, odboru pro jihomoravskou oblast z 30. 1. 2002, č.j. 163385/2001-6371, k vydobytí pohledávky oprávněné 33.756,-Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. D., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je po formální stránce vykonatelné. V odůvodnění poukázal na to, že povinná podala proti rozhodnutí, které je podkladem pro exekuci, odvolání, které však Český telekomunikační úřad se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, rozhodnutím ze dne 18. 5. 2004, č.j. 9719/2004-603, jako opožděně podané zamítl. Své závěry o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí nadto opřel i o vlastní dokazování, jehož výsledkem bylo zjištění, že rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu v Brně, odboru pro jihomoravskou oblast z 30. 1. 2002, č.j. 163385/2001-6371, (proti němuž bylo podáno opožděné odvolání) bylo povinné doručeno fikcí – uplynutím tří dnů od jeho uložení u pošty.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení o.s.ř a v němž ohlašuje dovolací důvod podle (nesprávné právní posouzení věci). Ve skutečnosti však v něm polemizovala se zjištěním odvolacího soudu, že došlo k doručení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu v Brně, odboru pro jihomoravskou oblast z 30. 1. 2002, č.j. 163385/2001-6371, její osobě. Poukazovala na to, že na doručované písemnosti i na doručence byla označena nesprávným příjmením. Takové doručování nemohlo založit potřebné účinky, zejména byla-li písemnost pro ni uložena na poště. Odkazovala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. ze dne 16. 9. 2004, ze dne 1. 10. 2002, ze dne 13. 6. 2002 a ze dne 24. 2. 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. . Polemizovala i s rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 z 18. 5. 2004, č.j. 9719/2004-603, o zamítnutí jejího opožděně podaného odvolání a namítala, že závěry v něm uvedené nejsou správné. Navrhla, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle , ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II., bod 3. , dále též jen „“).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

I když dovolatelka zpochybnila (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu k tomu určeným důvodem ( ), učinila tak výlučně výhradami proti skutkovým zjištěním. Naplnění předpokladu, zda bylo rozhodnutí správního orgánu doručeno tomu, kdo byl účastníkem správního řízení, je otázkou skutkovou. Takovéto výhrady – jak již bylo shora uvedeno – nejsou v způsobilým dovolacím důvodem, má-li být dovolání přípustné podle

Neobstojí ani výhrady, jimiž povinná zpochybňuje věcnou správnost rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti podkladovému rozhodnutí s odůvodněním, že je opožděně podané. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Zbývá dodat, že rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem ( ) je vyloučen již proto, že napadené rozhodnutí posuzovalo výlučně otázky práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu