Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2199/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 6. 2001, č. j. -111, odmítl podle (dále jen ) jako opožděné odvolání pozůstalého syna P. F. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 10. 2000, č. j. -94. Vyšel ze zjištění, že shora označené usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno tehdejšímu advokátovi P. F. náhradním způsobem podle . Zásilka obsahující zmíněné usnesení byla uložena na poště dne 1. 11. 2000, nastoupila tedy fikce doručení třetím dnem od uložení. Konec zmíněné třídenní lhůty připadl na sobotu dne 4. 11. 2000, proto bylo, ve smyslu , posledním dnem uvedené lhůty pondělí 6. 11. 2000. Konec 15denní lhůty k odvolání připadl na úterý 21. 11. 2000. Odvolání bylo podáno na poště dne 28. 11. 2000, tedy po lhůtě.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl pozůstalý syn P. F. (dále jen dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení s tím, že se jedná o rozhodnutí zásadního významu po právní stránce. Tuto skutečnost nijak blíže neodůvodnil. Doplnil, že nelze vyloučit ani přípustnost dovolání podle , 238a a 239 . Pokud jde o dovolací důvody, v dovolání brojí zejména proti usnesení soudu prvního stupně s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a je nepřezkoumatelné. Prvostupňové řízení je podle dovolatele postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Výklad odvolacího soudu týkající se fikce doručení usnesení soudu prvního stupně považuje za sporný s tím, že mu odvolací soud svým postupem brání v účasti na spravedlivém procesu. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatel v důvodech svého dovolání odkázal na ustanovení po novelizaci provedenou Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vychází z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 jímž byl změněn (), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před novelizací provedenou

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle ustanovení , že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení a v podstatě splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení , se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Důvodem odmítnutí odvolání odvolatele odvolacím soudem byla skutečnost, že z důvodů shora uvedených považoval odvolaní za opožděné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v a (je-li dovolání přípustné) i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( a 3 ). Jelikož jiné vady nebyly v dovolání zmíněny a z obsahu spisu nevyplývají, Nejvyšší soud zkoumal, zda řízení je postiženo vadou tvrzenou dovolatelem. Ten, i když to výslovně neuvedl, napadá usnesení odvolacího soudu z pozice dovolacího důvodu podle , tj. že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

V rozhodnutích uveřejněných pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že za “postup soudu v průběhu řízení” je možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit a ukončit. Rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání (v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že odvolání je opožděné) tedy zmatečnost podle založit nelze.

Po obsahové stránce však dovolatelovy argumenty vystihují i dovolací důvod dle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (potud, že jsou zpochybněny výsledky šetření o okolnostech doručení).

Stejnopis písemného vyhotovení usnesení soudu prvního stupně byl doručován advokátu dovolatele do vlastních rukou ( ). Podle ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Z tohoto předepsaného postupu vyplývá, že řádné doručení zásilky uložením na poště předpokládá předchozí oznámení (výzvu) příslušného doručovatele o datu a hodině, kdy bude učiněn další pokus o doručení.

Doručenka jeu, která má povahuy veřejné a která se od listin soukromých liší ( ) svou důkazní silou, protože potvrzuje, není-li dokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno. Povahu veřejnéy má doručenka pouze tehdy, jsou-li na ní vyplněny čitelně všechny předepsané údaje. V daném případě (jak je patrno ze spisu) na doručence, která má dokládat náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou advokáta dovolatele (usnesení soudu prvního stupně), je vyznačen jen údaj, že zásilka byla uložena na poště dne 1. 11. 2000. Chybí údaj o tom, kdy bylo učiněno oznámení o tom, kterého dne a ve kterou hodinu měla být zásilka znovu doručována po prvním nezdařeném pokusu o doručení. Příslušná rubrika totiž zůstala nevyplněna. Jsou-li údaje na doručence neúplné, je třeba poštu vyzvat k domu, aby potřebné údaje doplnila, jinak nelze dojít k závěru, že bylo řádně doručeno. Závěr o opožděnosti (nebo naopak o včasnosti) opravného prostředku (zde odvolání) vždy vyplývá z šetření soudu o okolnostech doručení rozhodnutí, proti němuž opravný prostředek směřuje. V přezkoumávaném případě zůstalo šetření odvolacího soudu neúplné, protože shora uvedené skutečnosti nevzal v úvahu. Požadavek na provedení tohoto šetření vyplývá z toho, že jeho případná neúplnost nebo nesprávnost, a jemu odpovídající nesprávnost závěru o opožděnosti odvolání, se dotýkají základního procesního práva účastníka na opravný prostředek proti prvoinstančnímu rozhodnutí, resp. na jeho věcné projednání (článek 90 y, článek 36 odst. 1d, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR č. , ustanovení ). Z uvedeného plyne, že závěr odvolacího soudu o tom, že usnesení soudu prvního stupně bylo náhradně doručeno dne 6. 11. 2000 nemůže obstát, protože z doručenky je zřejmé, že pošta nedodržela postup stanovený v .

Usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání podle , co do šetření podmínek náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně spočívá na závěrech zatížených jinou vadou řízení ve smyslu () , nemůže logicky být považováno za správné. Proto je Nejvyšší soud podle ,2 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2001

JUDr. František D u ch o ň , v. r.

předseda senátu