Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 882/2004

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. května 2003, č. j. -67, určil (výrok I.), že navrhovatelka je řádnou členkou D. 447, (dále jen „družstvo“), v části, v níž se navrhovatelka domáhala určení, že její členství nikdy nezaniklo, návrh zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka má ve smyslu ustanovení (dále též jen „“) naléhavý právní zájem na určení, že je členkou družstva, neboť družstvo s ní jednalo nejdříve jako s členkou, později jako s nájemkyní. Rozhodnutí o určovací žalobě je v tomto případě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít dalším žalobám na plnění. Odkazuje na výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelka se účastnila ustavující schůze družstva konané dne 25. května 1993 a stala se členkou družstva dnem vzniku družstva 2. července 1993 splněním podmínek pro vznik členství stanovených v obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a určených stanovami družstva. Podání přihlášky za člena družstva považoval soud prvního stupně za prokázané notářským zápisem ze dne 25. května 1993 z ustavující schůze družstva, v němž notářka osvědčila, že ustavující schůze jednomyslně schválila přihlášky za členy všech osob uvedených v presenčníě (v ní pod číslem 19 je uvedeno jméno, příjmení a rodné číslo navrhovatelky a její podpis), tvořící přílohu 1 zápisu. Navrhovatelka zaplatila rovněž zápisné dne 2. května 1993 a téhož dne složila základní členský vklad. Vznik členství navrhovatelky družstvo nezpochybňovalo do roku 2002. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka se při založení družstva v souladu s ustanovením obch. zák. i stanovami stala členkou družstva a její členství nezaniklo žádným ze způsobů upravených v ustanovení obch. zák. Zamítnutí návrhu na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo, odůvodnil nadbytečností tohoto určení.

K odvolání družstva Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. února 2004, č. j. -91, odmítl odvolání proti výroku, jímž byl zamítnut návrh na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, jímž bylo určeno, že navrhovatelka je řádnou členkou družstva a ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho právní závěry považuje za správné. Přisvědčil závěru, že navrhovatelka má naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení na určení, že je členkou družstva, neboť se za členku považuje a družstvo jí členská práva upírá, původně s tím, že jí členství zaniklo, v tomto řízení pak s odůvodněním, že nikdy nevzniklo. Notářský zápis, z něhož soud prvního stupně vycházel - pokračoval odvolací soud - je veřejnouu osvědčující ustavující schůzi družstva a prokazující, že přítomní uchazeči (včetně navrhovatelky), řádně podali přihlášku a splatili členské vklady před zápisem družstva do obchodního rejstříku. Výhradu družstva, že nebyl proveden důkaz stanovami k otázce podávání přihlášek, nepovažoval za důvodnou s tím, že stanovy platí od vzniku družstva a v nich stanovený postup se vztahuje na nové členy vstupující do družstva po jeho vzniku. Pochybnosti o pravosti podpisu navrhovatelky na presenčníě ustavující schůze družstvo nijak nedoložilo. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že členství navrhovatelky v družstvu vzniklo a družstvo nedoložilo žádný z relevantních způsobů jeho zániku. Odmítnutí odvolání směřujícího proti výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo, odůvodnil závěrem, že družstvo nemá právo odvolání proti tomuto výroku podle , neboť jím bylo družstvu vyhověno.

Proti rozsudku soudu prvního stupně i proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítaje, že je dán dovolací důvod podle ustanovení a b) , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno a/) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno b/). Konkrétně dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že se nedostatečně zabývaly otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť navrhovatelka nijak neosvědčila tvrzení, že s ní družstvo původně jednalo jako s členkou a posléze jako s nájemkyní, soud prvního stupně tato nepodložená tvrzení převzal do svého rozhodnutí a odvolací soud uvedené pochybení neodstranil. Jednalo-li družstvo s navrhovatelkou nejprve jako s členkou družstva a později jako s nájemkyní, pak již k porušení právního vztahu došlo a jakákoliv prevence v podobě určovací žaloby je vyloučena. Dovolatel rovněž kritizuje jako nesprávný závěr odvolacího soudu, že notářským zápisem z ustavující schůze družstva bylo prokázáno řádné podání přihlášek přítomných uchazečů a zaplacení členských vkladů před zápisem družstva do obchodního rejstříku. Notářský zápis - podle názoru dovolatele - zachycuje pouze průběh členské schůze, nikoli průběh podávání přihlášek či splacení vkladu, a neprokazuje, že přihlášky byly podány a vklady zaplaceny. Prokázat vznik členství bylo povinností navrhovatelky, soudy obou stupňů však důkazní povinnost k tomuto tvrzení přenesly na dovolatele. Nesprávnost právního posouzení věci dovolatel spatřuje i v názoru odvolacího soudu, že ve stanovách upravený postup při podávání přihlášek za člena družstva dopadá na nové členy vstupující do družstva po jeho vzniku, s tím, že jde o názor rozporný s ustanovením obch. zák. Podle dovolatele soudy pominuly i ustanovení obch. zák., podle kterého členství nevzniká před zaplacením vstupního vkladu. Navrhovatelka neprokázala zaplacení vstupního vkladu, nýbrž jen platbu z 2. května 1993, (ačkoliv ustavující schůze se konala 25. května 1993). Podle obch. zák. však má být základní členský vklad splacen do patnácti dnů od konání ustavující schůze, nikoliv před jejím konáním. S odkazem na ustanovení a považuje dovolatel za nesprávné i rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo, uváděje, že z žádného ustanovení nevyplývá nepřípustnost odvolání žalovaného, byla-li žaloba zamítnuta. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval výslovně podaným „dovoláním” proti rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolání je ve smyslu ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V mezích dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zkoumal Nejvyšší soud v první řadě, zda dovolání je přípustné proti výroku o odmítnutí odvolání, dále proti té části druhého výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení a proti třetímu výroku o nákladech odvolacího řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. ve vztahu k nákladovým výrokům shodně i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení a c)

O případ podle ustanovení nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci). Oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Ustanovení dále určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud pak ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) za zásadně významné po právní stránce nepokládá.

Na závěr, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení , nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení odst. l písm. c) , přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde.

Dovolací námitkou, jejímž prostřednictvím dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, že navrhovatelka splnila podmínky pro vznik členství při založení družstva (podala přihlášku za člena a zaplatila členský vklad), ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení věci, nýbrž napadá skutková zjištění o tom, zda a kdy byla přihláška podána a kdy a komu byl zaplacen členský vklad. Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení , který však u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle odst. l písm. c) , nemá k dispozici.

Pro řešení otázky přípustnosti dovolání jsou bez právního významu rovněž výhrady dovolatele poukazující na vady řízení, spočívající v neprovedení důkazu stanovami k otázce podávání přihlášek, neboť z nich na přípustnost dovolání podle odst. l písm. c) jak rozvedeno výše - usuzovat nelze. Ostatně dovolatel ani netvrdil, že navrhovatelka nesplnila zvláštní podmínky pro podávání přihlášek uchazečů o členství a že stanovy určovaly další - navrhovatelkou nesplněné - podmínky pro vznik členství.

Rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ani co do závěru o naléhavém právním zájmu navrhovatelky na určení členství v družstvu. Tento závěr je totiž v souladu s ustálenou judikaturou. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005 pod číslem 62 nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. .

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé jako nepřípustného. Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání i v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, odst. l a , když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovatelce podle obsahu spisu v dovolacím řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2006

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu