Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2673/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ K. P., a b/ M. M., obou zastoupených Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou, se sídlem v Praze - Břevnově, Šultysova 755/34, PSČ 169 00, za účasti Bytového družstva Kubus, se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 1017, identifikační číslo osoby 26201810, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 21, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání družstva proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2010, č. j. -234, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 10. února 2009, č. j. -199, Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že „žalobce“ a/ je členem Bytového družstva Kubus (výrok I.), určil, že „žalobce“ a/ je nájemcem družstevního bytu v domě v ulici Č., Praha (výrok II.), určil, že „žalobkyně“ b/ je členkou družstva a nájemkyní družstevního bytu v domě, ulice Č., Praha, (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a změnil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že výše přiznané náhrady nákladů řízení je 7.325,- Kč, jinak jej potvrdil (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Bytové družstvo Kubus (dále jen „družstvo“) napadlo rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozsudek soudu prvního stupně dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod dle a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolání napadá výroky rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není objektivně přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení , odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.

Rozhodnutí odvolacího soudu není zásadně právně významné co do závěru o naléhavém právním zájmu navrhovatelů na určení členství v družstvu, neboť tento závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, usnesení ze dne 3. února 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2005, pod číslem 62, nebo usnesení ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. , či ze dne 28. února 2006, sp. zn. , jež jsou veřejnosti, stejně jako ostatní rozhodnutí uvedená níže - není-li uvedeno jinak, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V rozsudku uveřejněném pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož platnost usnesení valné hromady nelze zkoumat v jiném řízení, než v řízení podle ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), anebo v rejstříkovém řízení. Uvedený závěr se přitom obdobně uplatní též ve vztahu k přezkumu platnosti usnesení členské schůze družstva; podmínky, za nichž může být soudem vyslovena neplatnost usnesení členské schůze, stanoví obch. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. , či ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. ).

Námitka, podle níž je usnesení členské schůze družstva konané dne 31. října 2000, jímž bylo rozhodnuto o „pověření představenstva jednat o prodeji pěti bytů“, absolutně neplatné, neboť jeho předmětem bylo plnění, které je nemožné, stejně jako námitka, podle níž je dané usnesení členské schůze neplatné pro neurčitost, neboť v něm nejsou nezaměnitelně specifikovány byty, o jejichž prodeji mělo být jednáno, tak přípustnost dovolání založit nemohou, neboť v projednávané věci platnost předmětného usnesení členské schůze z výše uvedených důvodů přezkoumávat nelze.

Dovolání nečiní přípustným ani výtka, podle níž „nabytí členských práv a povinností na základě smlouvy o užívání družstevního bytu s členem družstva na dobu neurčitou je majetkovou dispozicí s družstevním bytem ve smyslu § 239 odst. 4 písm. i/ ObchZ“, a je tak nezbytné, aby o uzavření takové smlouvy rozhodovala členská schůze, jinak „je třeba na předmětné smlouvy nahlížet jako na neplatné právní úkony“, neboť na tomto závěru odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Odvolací soud uzavřel, že K. P. nabyl členská práva a povinnosti v družstvu ve výběrovém řízení konaném dne 5. listopadu 2000, v němž „žalobce a/ zvýšil svou majetkovou účast o částky odpovídající dvěma konkrétním bytům. Získal tak členská práva a povinnosti vážící se k těmto dvěma bytům a v souladu s tím následně uzavřelo žalované družstvo se žalobcem a/ nájemní smlouvy“. Tento závěr je přitom, stejně jako závěr, podle něhož je platná rovněž nájemní smlouva uzavřená dne 7. května 2002 s M. M., v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 44/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. ).

Nabyl-li totiž K. P. členská práva a povinnosti v družstvu ve výběrovém řízení dne 5. listopadu 2000, nikoliv „na základě smlouvy o užívání bytu“, není důvodnou ani námitka, podle níž nemohl členská práva a povinnosti v družstvu vztahující se k jednomu z nabytých bytů převést dohodou ze dne 19. ledna 2002 na M. M. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008, sp. zn. , či ze dne 29. října 2008, sp. zn. ).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání družstva bylo odmítnuto, čímž navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení , , , , a činí 4.875,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.035,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal navrhovatelům k tíži družstva částku 6.210,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. února 2012

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu