Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 910/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 30. dubna 2004, č.j. -43, uložil žalovanému zaplatit žalobci 104.087,- Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 54.920,- Kč (výrok II.).

V odůvodnění rozsudku, odkazuje na výsledky provedeného dokazování, soud prvního stupně uvedl, že transformační projekt žalovaného byl schválen členskou schůzí dne 4. prosince 1992, žalovaný vyčíslil majetkový podíl žalobce částkou 104.087,- Kč, výzvou ze dne 25. listopadu 2002, adresovanou Z. O. P. a.s., Ing. M., žalobce požádal o vyplacení podílu na majetku žalovaného, podíl dosud vypořádán nebyl.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce je oprávněn požadovat vypořádání svého majetkového podílu po sedmi letech od schválení transformačního projektu, podle ustanovení , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „ “), neboť mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o jeho vypořádání. Žalobce vyzval žalovaného k vypořádání majetkového podílu výzvou adresovanou předsedovi představenstva družstva, „plnění“ se stalo splatným ve lhůtě určené podle (dále též jen „obč. zák.“). Námitku promlčení nepovažoval za důvodnou s odkazem na ustanovení .

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. října 2004, č.j. -66, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a zavázal žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje tyto závěry za správné a odkazuje na své předchozí rozhodnutí (rozuměj usnesení ze dne 30. března 2004, č.j. -36), jímž předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, k námitce promlčení vznesené žalovaným v odvolacím řízení, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V tomto rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že existence nároku na vypořádání majetkového podílu z transformace družstva není závislá, jak se domnívá žalovaný, na ochotě povinné osoby uzavřít dohodu o vypořádání majetkového podílu, nýbrž oprávněná osoba má podle , po uplynutí sedmi let od schválení transformačního projektu, právo na vydání majetkového podílu, a to v penězích. V úvahu nepřichází ani analogické užití ustanovení odst. l obč. zák., jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Výkon práva žalobce nelze považovat za rozporný s dobrými mravy podle obč. zák., uplatňuje-li ve lhůtě stanovené zákonem právo na vypořádání svého majetkového podílu.

S ohledem na uvedené závěry týkající se důvodnosti nároku a nespornou výši majetkového podílu, zabýval se odvolací soud námitkou promlčení vznesenou žalovaným a požadavkem na odložení rozhodnutí do završení legislativního procesu, v němž má dojít k novelizaci .

Námitku promlčení neshledal, shodně se závěrem soudu prvního stupně, důvodnou s tím, že upravuje vypořádání majetkového podílu včetně úpravy promlčení v ustanovení a tato speciální úprava má přednost před úpravou promlčení v obecném předpise, jímž je . Návrh žalovaného na odložení rozhodnutí odmítl s odůvodněním, že odporuje požadavku rychlé a účinné ochrany práv účastníků stanovenému v (dále jen „ “).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , považuje rozhodnutí za zásadně právně významné, řešící otázky (konkretizované v dovolání) v rozporu s hmotným i procesním právem. Namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu ustanovení

Za rozporný s hmotným právem pokládá dovolatel závěr odvolacího soudu o povinnosti vypořádat majetkový podíl a závěr o splatnosti nároku vyplývající z ustanovení a 3 . Podle názoru dovolatele toto ustanovení dává povinné osobě možnost vypořádat majetkový podíl, neukládá však povinnost a právní nárok může vzniknout například i uzavřením dohody o vypořádání. Ustanovení téhož zákona nestanoví splatnost, ta by musela být sjednána.

Dovolatel vyjadřuje názor, že podle ustanovení a 3 ve znění , se majetkový podíl nevydává, ale vypořádává, tzn. že je přípustné plnění více způsoby než jen vydáním a právo volby má dlužník podle obč. zák.

Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k ustanovení obč. zák., jemuž vyhovuje pouze takové vypořádání majetkových podílů, které zajišťuje s přihlédnutím k majetkovým a finančním poměrům povinné osoby všem oprávněným rovnoměrné vypořádání a že nepřihlédl ani k článku 1 d a k článku 1 y, neboť vyplacení majetkového podílu žalobci by bylo zásahem do práv ostatních oprávněných osob a bylo by v rozporu s principem právní jistoty a důvěry v právo.

Za nesprávný považuje dovolatel i závěr odvolacího soudu, podle něhož se právo žalobce promlčuje uplynutím lhůty stanovené v . Lhůta deseti let plynoucí po sedmi letech od schválení transformačního projektu nevylučuje dřívější promlčení uplynutím promlčecí doby stanovené v obč. zák. Jde o lhůtu představující „konečný absolutní limit“ běhu promlčecí lhůty.

Dovolatel rovněž namítá, že soud si nesprávně vyložil ustanovení a , odmítl-li, vědom si nespokojenosti zákonodárce s dosavadní aplikací , vyčkat završení legislativního procesu.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , jehož se žalovaný výslovně dovolává, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí nelze spatřovat v závěru odvolacího soudu, že splatnost nároku na vypořádání majetkového podílu žalobce nastala uplynutím sedmi let od schválení transformačního projektu, když dohoda o vypořádání uzavřena nebyla, neboť tato otázka již byla v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu řešena. Tak v usnesení ze dne 24. srpna 2005, sp. zn. , Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že ustanovení a 3 neupravuje vznik nároku na vypořádání majetkového podílu, ale jeho splatnost.

K otázce způsobu vypořádání majetkového podílu se Nejvyšší soud vyjádřil v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 65/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura číslo l, ročník 2002, pod číslem 14, tak, že nedojde-li k dohodě účastníků o způsobu vypořádání majetkového podílu z transformace družstva podle , je nutné nárok vypořádat v penězích a ustanovení obč. zák. nelze použít ani analogicky. Posléze uvedené rozhodnutí odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2001, sp. zn. , v němž byl řešen dopad změny pojmů majetkový podíl „vypořádat“ po novele provedené , oproti pojmu „vydat“ v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. prosince 1999, uveřejněném pod č. 3/2000 Sb. a formulován závěr, že uvedená změna pojmu na dosavadní judikatuře nic nemění.

Otázkou promlčení práva na vypořádání majetkového podílu se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. , ve kterém formuloval a odůvodnil závěr, že právo osoby oprávněné podle domáhat se vypořádání majetkového podílu je třeba časově omezit, toto omezení však nemůže znevýhodnit osoby oprávněné podle oproti osobám oprávněným podle téhož zákona. Logickým časovým omezením je proto omezení vyplývající z ustanovení , ze kterého lze dovodit, že uplynutím sedmi let od schválení transformačního projektu začala plynout obecná promlčecí doba pro uplatnění nároku z transformace. Počínaje dnem účinnosti , který vložil do ustanovení , je promlčecí doba pro uplatnění nároku na vypořádání majetkových podílů z transformace výslovně stanovena na deset let po uplynutí sedmileté lhůty pro plnění a tato úprava má přednost před úpravou obecnou, obsaženou v . Je-li rozhodováno o právu oprávněné osoby po účinnosti , musí být aplikována při posuzování délky promlčecí doby lhůta stanovená v době rozhodnutí platným ustanovením .

Zásadní právní význam nemá ani závěr odvolacího soudu, že uplatnění práva na vypořádání majetkového podílu není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení obč. zák. a v rozporu s článkem 1 y a článkem 1 d, neboť posouzení, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné jen pro projednávanou věc.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

Tvrzenou vadou postupu odvolacího soudu spočívající v tom, že soud postupoval v rozporu s ustanoveními a se dovolací soud za situace, kdy není dovolání přípustné, zabývat nemohl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věta první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. ledna 2006

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu