Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1770/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně MUDr. J. M., zastoupené Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou, se sídlem v Miroslavi, Brněnská 104/27, PSČ 671 72, proti žalovaným 1) Zemědělskému obchodnímu družstvu Plumlov, se sídlem v Plumlově, PSČ 798 03, identifikační číslo osoby 47915366, a 2) Zemědělskému obchodnímu družstvu Ptení, se sídlem v Ptení, PSČ 798 43, identifikační číslo osoby 47915374, oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 2959/7, PSČ 796 01, o zaplacení 157.656,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2012, č. j. -74, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010,

č. j. -59, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po každém ze žalovaných domáhala zaplacení 78.828,- Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvody dle a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti prvnímu (potvrzujícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v se v projednávané věci nejedná], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal (dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředložila k řešení žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí).

Zásadní právní význam napadaného rozhodnutí nelze spatřovat v řešení otázky stanovení počátku běhu promlčecí doby u práva na vypořádání majetkového podílu podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, neboť tato otázka již byla v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu (opakovaně) řešena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 61, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. , které jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. ledna 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu); a to též ve vztahu k nálezu Ústavního soudu ze dne 1. prosince 1999, sp. zn. , uveřejněnému pod č. 3/2000 Sb., z nějž dovolatelka - mylně - vyvozuje, že promlčecí doba u práva na vypořádání majetkového podílu počíná běžet „podáním žádosti o jeho vypořádání“ (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 188).

Zásadní právní význam napadaného rozhodnutí nezakládá ani druhá z námitek dovolatelky, jejímž prostřednictvím napadá závěr odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně, jehož postojům odvolací soud plně přitakal), podle kterého žalovanými uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Přezkumem případného rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy se zabývaly oba soudy nižších stupňů, přičemž i v tomto směru postupovaly v souladu se závěry ustálené judikatury (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1997, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 53, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2007, sp. zn. ).

A konečně, brojí-li dovolatelka proti tomu, že podle jejího mínění „v průběhu řízení nebyl jednoznačně prokázán počátek běhu promlčecí lhůty a to, kdy byl schválen transformační projekt“, resp. nebylo prokázáno, zda valná hromada (rozhodující o transformačním projektu) byla usnášeníschopná, uplatňuje touto výtkou vůči opačným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů (posuzováno dle obsahu) dovolací důvod podle , který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle , k dispozici nemá (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je podle a odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Náklady řízení sestávají (u každého ze žalovaných zvlášť) z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 29. června 2012) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, jejíž výše činí podle , bodu 5 a advokátního tarifu (po snížení podle advokátního tarifu) 5.936,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč (dělenou na poloviny mezi oba žalované; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. ) a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.278,06 Kč tak dovolací soud přiznal každému z žalovaných (zvlášť) k tíži žalobkyně celkem 7.364,06 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněná družstva domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 21. května 2015

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu