Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 830/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. února 2004, č. j. -43, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaného k „bytu č. 25, I. kategorie, o jednom pokoji a kuchyni s příslušenstvím a s celkovou plochou 39,57 m2, v 10. podlaží domu čp. 3142, D. ul., P., zapsaném na listu vlastnictví 3111 v katastrálním území Z. při Katastrálním úřadu pro P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. října 2003 (správně 2004), č. j. -65, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a vyšel tudíž mimo jiné rovněž ze skutkových zjištění, že žalobkyně (pronajímatelka předmětného bytu) je vlastnicí předmětného domu, že předmětný byt byl přítelkyní žalovaného E. B. s jeho souhlasem a vědomím přenechán do užívání na dobu od 1. února 2002 do 31. prosince 2002 bez písemného souhlasu žalobkyně V. N., že v písemné smlouvě o podnájmu bytu ze dne 2. února 2002 byl jako účastník smlouvy – nájemce – označen žalovaný, že žalovaný se dlouhodobě převážně zdržuje u své přítelkyně v J. a že v J. rovněž pracuje (podniká). Na tomto skutkovém základě odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že žalovaný (nájemce bytu) přenechal byt do podnájmu jiné osobě bez písemného souhlasu žalobkyně (pronajímatelky), a stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že tím došlo k naplnění výpovědního důvodu podle ve spojení s ustanovením , , ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „obč. zák.“), uplatněného žalobkyní ve výpovědi z nájmu bytu; proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Jde-li o další uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák., odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – konstatoval, že dlouhodobé neužívání bytu žalovaným bylo prokázáno a že rozhodl-li se žalovaný pro bydlení u své přítelkyně v J., kde i podniká, pak – z objektivního hlediska – nelze pravděpodobně usoudit na vážný důvod neužívání bytu; takový závěr by si však podle odvolacího soudu vyžádal ještě doplnění dokazování.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu , , ve znění po novele provedené (dále jen „“). Podle žalovaného je v napadeném rozsudku „řešena – nejen pro souzený případ – podstatná otázka přenechání bytu do podnájmu spolu s výkladem slovního spojení přenechání bytu do podnájmu“. Uplatněné dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu podle a namítl, že v daném případě soudy nesprávně aplikovaly ustanovení a obč. zák. V dovolání uvedl, že v řízení bylo prokázáno jeho účastnickou výpovědí, svědeckou výpovědí E. B. a vyplývá to rovněž z obsahu podnájemní smlouvy, že předmětný byt do podnájmu jiné osobě nikdy nepřenechal, že podnájemní vztah byl sjednán mezi E. B. (která nebyla nájemkyní bytu) na straně jedné a V. N. a M. H. na straně druhé, že on E. B. souhlas k podnájmu bytu neudělil, že souhlasil pouze s tím, aby byl předmětný byt v případě naléhavé potřeby bydlení využit dočasně jinými osobami blízkými jemu nebo E. B. a že takové občasné užívání bytu jinými osobami mimo víkendové dni bylo na místě i vzhledem k možnosti vloupání do bytu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je přesvědčen, že výpověď z nájmu bytu podle ve spojení s ustanovením obč. zák. není důvodná. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukázala na skutečnosti zjištěné v průběhu řízení, dovolací tvrzení žalovaného pokládala za účelová, ztotožnila se s právním posouzením věci odvolacím soudem, upozornila, že byl naplněn i výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák., a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 6. října 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ Zbývá dodat, že vady podle a ani vady uvedené v , a b/ a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávného právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 719 odst. 1 obč. zák. V této souvislosti nelze ani opomenout, že také v případě, kdy soud zjišťuje obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 19. července 2001, sp. zn. , a ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení ze dne 31. října 2002, sp. zn. , ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. , ze dne 25. září 2003, sp. zn. , ze dne 25. března 2004, sp. zn. , ze dne 27. května 2004, sp. zn. , a ze dne 7. října 2004, sp. zn. ). Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, pro účely posouzení věci podle § 711 odst. 1 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 719 odst. 1 obč. zák. nabízí v dovolání svůj „vlastní“ (odlišný) skutkový stav věci a z okolností takto v dovolání uváděných dovozuje nesprávnost závěru o naplněnosti výpovědního důvodu podle citovaných ustanovení, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a žalobkyni, přes to, že byla v řízení úspěšná, náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s jejím vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nepřiznal, a to proto, že pro takový postup shledal důvody zvláštního zřetele hodné; ty spatřuje v tom, že vyjádření k dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu – nemělo pro rozhodnutí o dovolání žádný právní význam.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2005

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu