Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 321/2019 - 72

pokračování - 73

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Ing. Bc. N. T., zastoupena Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 1. 2017, č. j. UKRUK/11378/2016-3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. – 182,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 2. 1. 2017, kterým rektor Univerzity Karlovy zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí děkana Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy o nepřijetí žalobkyně ke studiu doktorského studijního programu Fyzika. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků.

[2] O žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků městský soud rozhodoval opakovaně, naposledy ji zamítl usnesením ze dne 30. 8. 2018, č. j. - 137. Kasační stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. - 38. Městský soud poté žalobkyni vyzval k úhradě soudního poplatku, poučil ji o následcích nezaplacení a napadeným usnesením řízení o žalobě zastavil, neboť soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen.

[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost a požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[4] Žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce Nejvyšší správní soud zamítl usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. - 55, neboť dospěl k závěru, že kasační stížnost představuje zjevně bezúspěšný návrh. Stěžovatelka totiž fakticky brojila proti tomu, že ji v řízení před městským soudem nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. Tato otázka však již byla Nejvyšším správním soudem přezkoumána. Je nesporné, že projednávaná věc podléhá soudnímu poplatku, stěžovatelka byla k zaplacení poplatku řádně vyzvána a poplatek nezaplatila, v tomto směru ostatně ani nic nenamítala (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2018, č. j. - 71, a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. ).

[5] Usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. - 55, soud zároveň vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost. Soud stěžovatelku taktéž poučil, že nebude-li soudní poplatek za kasační stížnost ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti zastaví; k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatelky pro doručování doručeno fikcí ve čtvrtek dne 21. 11. 2019, stanovená lhůta tak uplynula v pátek dne 6. 12. 2019. Stěžovatelka na toto usnesení reagovala podáním ze dne 22. 11. 2019 označeným jako „Odvolání proti usnesení o neustanovení advokáta“, v němž mimo jiné uvedla, že soudní poplatek nemůže zaplatit, neboť je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout újma na zdraví pro nedostatek léků a nedostupnost zdravotní péče, a dále zopakovala, že její majetkové poměry jí neumožňují poplatek uhradit. Dne 9. 12. 2019 pak doložila plnou moc udělenou advokátovi, soudní poplatek však ve stanovené lhůtě nezaplatila.

[6] Podle , (dále jen „ “), soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z dikce , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[7] S ohledem na obsah podání stěžovatelky ze dne 22. 11. 2019 se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval tím, zda nejsou dány důvody postupovat podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, podle něhož soud řízení pro nezaplacení poplatku nezastaví, jeli nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Soud však může i v případě podání žádosti účastníkem podle § 9 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích řízení zastavit po uplynutí lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku, pokud neshledá důvodnost takové žádosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2013, č. j. -11).

[8] V tomto případě soud dospěl k závěru, že skutečnosti umožňující použití výše uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích nejsou naplněny. Předmětem přezkumu v tomto řízení o kasační stížnosti je usnesení městského soudu o zastavení řízení o žalobě v důsledku nezaplacení soudního poplatku za žalobu a jak již Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne 31. 10. 2019, č. j. , kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem, který není způsobilý zvrátit rozhodnutí krajského soudu. Nelze tak identifikovat žádné nebezpečí z prodlení, z něhož by stěžovatelce mohla plynout újma. Pokud pak okolnostmi, které sama uvedla a které jí údajně neumožňují uhrazení soudní poplatku, má na mysli nedostatek prostředků na úhradu léků v důsledku zaplacení soudního poplatku, pak je třeba uvést, že tyto okolnosti v podání ze dne 22. 11. 2019 nijak blíže nedoložila (například zda se v současnosti jedná o nějaké mimořádné vydání za léky související s jejím aktuálním zdravotním stavem). Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. , smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává. Rovněž pak to, že poplatník nesouhlasí s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, není důvodem pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. ).

[9] Nejvyšší správní soud proto neshledal důvodů pro aplikaci § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích a s ohledem na to, že stěžovatelka ani přes výzvu soudu a řádné poučení soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila, zastavil soud řízení o kasační stížnosti podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s

[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2019

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu