Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3115/2015

29 Cdo 3115/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing.P. M., zastoupeného Mgr. Josefem Veverkou, advokátem, se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, PSČ 150 00, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Petrem Sikorou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. -268, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.217 Kč (druhý výrok).

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že nezaplatil-li žalovaný (ani poté, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. června 2014, č. j. -254, kterým nebylo žalovanému v odvolacím řízení přiznáno osvobození od soudního poplatku, a rozhodnutí ze dne 26. září 2014, č. j. Spr 2662/2014-3, kterým byla odmítnuta žádost žalovaného o povolení splátek soudního poplatku za odvolání) soudní poplatek za odvolání, nebylo možné v odvolacím řízení pokračovat a řízení muselo být podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “).

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení, tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož potud není dovolání podle ustanovení objektivně přípustné (jde o výrok, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalovaného proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu pak mohlo být přípustné jen podle ustanovení ; dovolatel však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vymezených.

Řešení dovoláním předestřené otázky (zda dovolatelem popsané okolnosti mohou představovat „závažnou újmu“ ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích, která „by byla důvodem pro pokračování v řízení i při nezaplacení soudního poplatku“) nečiní dovolání přípustným již proto, že v poměrech dané věci nemohly soudy nižších stupňů postupovat podle výše označeného ustanovení (tj. i přes nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nezastavit odvolací řízení) již se zřetelem k tomu, že dovolatel (jak je zřejmé z obsahu spisu) ve lhůtě určené ve výzvě soudu prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku za odvolání nesdělil soudu ani žádné okolnosti, jež by osvědčovaly (v souladu s požadavkem vyplývajícím z ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích) existenci nebezpečí z prodlení (v jehož důsledku by dovolateli mohla – zastavil-li by soud pro nezaplacení soudního poplatku odvolací řízení – vzniknout tvrzená újma), ani to, že dovolatel bez své viny soudní poplatek (v soudem určené lhůtě) zaplatit nemohl.

Nejvyšší soud navíc již v usnesení ze dne 1. července 2015, sp. zn. , vysvětlil, že smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku již bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení tak, že se mu osvobození nepřiznává.

Jinak řečeno, ustanovení § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích přiznává poplatníku právo požádat soud, aby pro nezaplacení soudního poplatku (splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti) řízení nezastavoval [a o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl až v souvislosti s rozhodnutím, jímž se řízení končí (k tomu srov. § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2013, sp. zn. )], jen v případech, kdy poplatník není „bez své viny“ schopen soudní poplatek (ani v soudem dodatečně určené lhůtě) zaplatit, přičemž současně poplatníku hrozí nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. To, že poplatník nesouhlasí s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, případně že nemá (jako v posuzované věci) žalobou uplatněný nárok za opodstatněný, však bez dalšího důvodem pro postup podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení věty druhé odůvodněn.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2016

JUDr. Jiří Zavázalpředseda senátu