Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 472/2005

U S N E S E N Í

advokátem,

o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod

sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě

ze dne 6. listopadu 2003, č.j. -95, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. listopadu 2003, č.j. -95, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. března 2003, č.j. -67, jímž byl zamítnut návrh na určení, že kupní smlouva ze dne 2.7.2001, uzavřená mezi M. V. a žalovaným o převodu ve výroku označených nemovitostí, v obci a katastrálním území F. p. R., je vůči žalobci právně neúčinná a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo

na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud vycházel ze stejných skutkových a právních závěrů, jako soud prvního stupně, že žalobce zejména neprokázal existenci vymahatelné pohledávky vůči M. V., který na základě odporovaného právního úkonu prodal žalovanému předmětné nemovitosti. Z uvedeného zjištění odvolací soud dovodil, že žalobce není podle ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák. k odpůrčí žalobě aktivně věcně legitimován, a nemohl být proto při uplatnění odpůrčího práva úspěšný.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení Za otázku zásadního právního významu zejména považuje „jestli měl odvolací soud posuzovat navržené důkazy a aktivní legitimaci žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí, příp. zda měl žalobce poučit podle ust. o doložení dalších důkazů k prokázání žalobcových tvrzení“. Z hlediska uvedené otázky namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí řeší věc, která „nebyla dosud dostatečně judikována, případně ji řeší jinak než ustálená judikatura“. Jako důvody dovolání žalobce uvádí, že rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení, případně je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci Okresnímu soudu v Novém Jičíně.

Žalovaný se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými zjištěními odvolacího soudu i soudu prvního stupně a rovněž s jejich právním posouzením. Vychází z toho, že dovolání je nepřípustné, neboť ve smyslu ustanovení zásadní význam pro rozhodnutí odvolacího soudu nemohla mít otázka poučení žalobce dle ustanovení , ale otázka aktivní legitimace žalobce, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci založeno. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 , jímž byl změněn (zákon

č. ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. března 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného

v ustanovení ; z důvodu uvedeného v ustanovení je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání

k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než

v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání podle ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že žalobce nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, ale podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal

v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobce pro posouzení věci významné. Žalobce tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska namítané vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tento dovolací důvod vymezený žalobcem není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení V případě tohoto dovolacího důvodu nelze totiž učinit závěr, že ohledně položené právní otázky – nesplnění poučovací povinnosti soudu dle ustanovení – má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V tomto směru lze odkázat na jednotnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR k aplikaci poučovací povinnosti soudem, dle citovaného ustanovení , v systému neúplné apelace odvolacího řízení sporného (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2002, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 86, ročník 2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2003, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 59, ročník 2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2004, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 49, ročník 2004, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.4.2004, sp.zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2612, ročník 2004).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné, ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, je žalobce povinen ve smyslu ustanovení věty první, a nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.

Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem.

Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno)

po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , ,

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalovaného náleží odměna ve výši 1.125,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč (srov. , , ve znění a č. ). Celkovou částku 1.200,- Kč je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě ( ) k rukám advokáta, který žalovaného v dovolacím řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2005

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu