Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 925/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. února 2003, č. j. - 49, potvrdil rozsudek ze dne 6. října 2000, č. j. – 23, jímž Krajský obchodní soud v Praze uložil žalovanému zaplatit žalobci 81.361,- Kč s dvacetitříprocentním úrokem z prodlení od 28. srpna 1998 do zaplacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (podáním datovaným 4. srpna 2003, doručeným soudu prvního stupně faxovým podáním téhož dne a doplněným originálem tohoto podání podaným na poštu k přepravě dne 7. srpna 2003), jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“), namítaje (s odkazem na ustanovení ) že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a snášeje argumenty na podporu této námitky. S poukazem na ustanovení věty druhé vyslovuje dovolatel přesvědčení, že lhůta k podání dovolání je zachována a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, a v souladu s tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před 1. lednem 2001 - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. lednem 2001. Tomu odpovídá i poučení obsažené v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, jehož prostřednictvím byli účastníci řízení správně informováni o tom, že „za podmínek taxativně vyjmenovaných v ustanovení - 241 lze však v jednoměsíční lhůtě od právní moci tohoto rozhodnutí proti němu podat dovolání, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni“.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. , ze dne 11. června 2002, sp. zn. a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout (srov. a 2 , ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl zástupcům účastníků s procesní plnou mocí doručen dne 2. dubna 2003 (srov. doručenky u č. l. 53) a téhož dne nabyl právní moci. Uvedenému odpovídá též doložka právní moci, kterou dne 27. května 2003 vyznačil na originálu rozsudku soud prvního stupně.

Ve smyslu ustanovení tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 2. květen 2003 (pátek). Dovolání doručené soudu prvního stupně faxovým podáním až dne 4. srpna 2003 (jelikož dovolatel vycházel - jak se podává z ustanovení , na něž v dovolání odkazuje - z mylného přesvědčení, že dovolání bude projednáno a o něm rozhodnuto podle ve znění účinném od 1. ledna 2001) je proto zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud tudíž podle a opožděné dovolání odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobce však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. dubna 2005

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu