Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1797/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 12. 2002, č. j. -136, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 72.288,- Kč s 8 % úrokem od 6. 3. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením téhož soudu ze dne 3. 5. 2001, č. j. -27, byla k návrhu žalované předběžným opatřením uložena státnímu podniku P. V. povinnost zdržet se vypouštění vody z jezové zdrže na řece V. v lokalitě vodního díla Č. V. do koryta, v němž se nachází umělá dráha pro vodní slalom, a to do doby, než bude provozovateli této dráhy SK . s. Č. B. vodohospodářským orgánem pravomocně povoleno nakládání s vodami pro provoz dráhy. P. V. s. p. na základě tohoto rozhodnutí vypouštění vody zastavil, v důsledku čehož žalobci, který nemohl v době od 8. 5. 2001 do 26. 5. 2001 provozovat slalomovou dráhu, vznikla škoda. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2001, č. j. -46, bylo předběžné opatření zrušeno s odůvodněním, že pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, za situace, kdy referát životního prostředí Okresního úřadu v Č. B. rozhodl, že provozovatel slalomové dráhy nepotřebuje k užívání povrchových vod v umělé dráze pro vodní slalom povolení. Soud dovodil, že žalovaná (jako navrhovatel předběžného opatření) je podle povinna nahradit žalobci (třetí osobě) újmu, která mu předběžným opatřením vznikla, neboť předběžné opatření bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že by návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že by právo navrhovatele bylo uspokojeno ( ). Škoda takto žalobci vzniklá sestává z ušlého zisku za ubytování, pronájem šaten a umělé dráhy pro vodní slalom pro neuskutečněná soustředění oddílů vodních kanoistů z O., B. a P. v době od 11. do 20. 5. 2001 ve výši 16.365,- Kč, z ušlého zisku za ubytování, parkování a startovné v důsledku zrušení národních kontrolních závodů v areálu žalobce v době od 25. do 27. 5. 2001 ve výši 47.975,- Kč a ze skutečné škody v částce 7.948,- Kč, kterou musel žalobce vynaložit na účast svých členů na národních kontrolních závodech přeložených do R. n. L. Výši škody žalobce prokázal listinnými důkazy, z nichž vyplývá i to, že má živnostenské oprávnění k poskytování ubytovacích služeb; k provozování slalomové dráhy je pak oprávněn v rámci své sportovní činnosti, kterou vykonává i ve prospěch Č. s. k. a v něm sdružených kanoistických oddílů.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 4. 2003, č. j. -164, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 72.288,- Kč, změnil je ve výroku o úrocích z prodlení tak, že návrh žalobce na zaplacení 8 % úroku z prodlení z částky 72.288,- Kč od 6. 3. 2002 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně, zejména s tím, že jsou naplněny podmínky ustanovení pro přiznání nároku na náhradu újmy, která žalobci vznikla vydaným předběžným opatřením, jenž bylo později zrušeno. Dospěl však k závěru, že žalovaná nemůže být se zaplacením přiznané újmy v prodlení dříve, než soud rozhodne podle ustanovení , žalobci proto úroky z prodlení nenáleží. K námitkám odvolatelky, že žalobce nebyl oprávněn dosahovat vyčísleného zisku, neboť neměl živnostenské oprávnění k poskytování ubytovacích služeb a chybělo mu též rozhodnutí o nakládání s vodami, odvolací soud uvedl, že posouzení souladu činnosti vyvíjené žalobcem se živnostenským zákonem a předpisy o vodách nepřísluší soudu, nýbrž příslušným správním orgánům.

Proti usnesení odvolacího soudu, konkrétně proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a proti měnícímu výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a které odůvodňuje podle ustanovení a b) Namítá, že činnost žalobce související s provozem slalomové dráhy vyžaduje nezbytně pravomocné povolení k nakládání s povrchovými vodami, neboť vzhledem k charakteru lodí nelze tuto činnost považovat za vnitrostátní plavbu ve smyslu , o vnitrozemské plavbě. Dovolatelka vytýká odvolací soudu, že odmítl tuto otázku posoudit s odkazem na nedostatek pravomoci (a podobně postupoval soud prvního stupně), čímž bylo porušeno ustanovení ; stejně tak se nezabýval ani otázkou, zda činnost žalobce je v souladu s jeho živnostenskými oprávněními. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání poukazuje zejména na okolnost, že referát životního prostředí Okresního úřadu v Č. B., jako příslušný vodohospodářský orgán ve svém rozhodnutí ze dne 14. 5. 2001 dospěl k názoru, že umělá dráha pro vodní slalom slouží k provozování plavby, a proto se na její provoz vztahuje ustanovení , což znamená, že se jedná o užívání povrchových vod k plavbě a k takovému užívání není třeba povolení ani souhlasu vodohospodářského orgánu. Odvolání žalované proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 25. 3. 2002, č. j. -6010, a žalovaná neuspěla ani se žalobou podanou k Nejvyššímu správnímu soudu. Žalobce je proto přesvědčen, že soudy obou stupňů v této otázce rozhodly v souladu s rozhodnutími správních orgánů, a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (s výjimkou výroku o příslušenství, který není dovoláním dotčen) usnesení soudu prvního stupně, ukládající jí povinnost nahradit újmu vzniklou vydáním předběžného opatření třetí osobě (žalobci) podle ustanovení I když řízení o takovém nároku je součástí řízení o vydání předběžného opatření, které není řízením ve věci samé (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1964, , publikované pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1964, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002), je rozhodnutí o uvedeném nároku třeba za rozhodnutí ve věci samé považovat, neboť se jím řeší spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, a v tzv. řízení sporném se jím (na základě žaloby) stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z žalobou uplatněného právního vztahu. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení je proto třeba posuzovat podle ustanovení , zde konkrétně podle jeho odstavce 1 písm. c).

Dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ohledně částky 72.288,- Kč. Ačkoliv odvolací soud rozhodl jedním výrokem, je jednoznačné, že rozhodnuto bylo o třech samostatných nárocích odvíjejících se od odlišného skutkového základu; první nárok spočívá v ušlém příjmu z ubytování a z pronájmu šaten a umělé dráhy pro vodní slalom v důsledku neuskutečněných soustředění oddílů vodních kanoistů z O., B. a P. v době od 11. do 20. 5. 2001 (16.365,- Kč), druhý v ušlém příjmu z ubytování, parkování a na startovném v důsledku zrušení národních kontrolních závodů v areálu žalobce v době od 25. do 27. 5. 2001 (47.975,- Kč) a třetí v nákladech, které musel žalobce v důsledku přeložení závodu do R. n. L. vynaložit na účast svých členů (7.948,- Kč). Protože jde o samostatné nároky, je přípustnost dovolání třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže ohledně ušlých příjmů z neuskutečněných soustředění a ohledně újmy vzniklé vynaložením zvýšených nákladů na účast při závodech v jiném místě bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti těmto částem výroku vyloučena ustanovením , aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč. Dovolání tak v této části směřuje proti usnesení, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti části výroku odvolacího soudu ohledně částek 16.365,- Kč a 7.948,- Kč podle věty první a odmítl.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ve vztahu k části výroku o platební povinnosti ve výši 47.975,- Kč, sestávající z ušlého příjmu za ubytování, parkování a startovné při národním kontrolním závodě, žalovaná dovozuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu z argumentu, že žalobce by pro dosažení zisku potřeboval povolení k nakládání s povrchovými vodami a živnostenské oprávnění k poskytování ubytovacích služeb, a vytýká soudům obou stupňů, že nepřihlédly k tomu, že žalobce jimi nedisponoval.

Těmto dovolacím námitkám nelze přisvědčit. Dovolatelka především přehlíží okolnost, že předběžné opatření, jímž byla vyvolána majetková újma na straně žalobce, bylo vydáno za účelem prozatímní úpravy poměrů do doby, než bude žalobci jako provozovateli slalomové dráhy vydáno vodohospodářským orgánem pravomocné povolení k nakládání s vodami pro provoz dráhy, a že zrušeno bylo právě proto, že příslušný referát životního prostředí Okresního úřadu v Č. B. rozhodl, že žalobce k užívání povrchových vod v umělé dráze pro vodní slalom povolení nepotřebuje. Jestliže soudy obou stupňů za této situace nepovažovaly provozování slalomové dráhy bez takového povolení za činnost nezákonnou, vylučující možnost vzniku legálního majetkového přínosu, je zřejmé, že respektovaly rozhodnutí příslušného správního orgánu (srov. ustanovení věty druhé ), a nelze jim vytýkat nesprávný právní názor. Protože součástí skutkových zjištění soudu prvního stupně (odvolací soud je převzal a vycházel z nich) je i zjištění, že žalobce v rozhodné době disponoval živnostenským oprávněním k ubytovací činnosti, není dovolací námitka poukazující na jeho absenci opodstatněná a není ani způsobilá vést k závěru o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované proti části výroku o platební povinnosti ve výši 47.975,- Kč podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem ; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (72.288,- Kč), podle a , ve znění , sazba byla snížena o 50% podle a citované vyhlášky (dovolání bylo odmítnuto) a o dalších 50% podle věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) a po zaokrouhlení na celé desetikoruny nahoru podle vyhlášky činí 3.840,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč podle § l3 odst. 3 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2005

JUDr. Petr V o j t e k, v. r.

předseda senátu