Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2324/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové, v právní věci žalobkyně E. M., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, o finanční náhradu podle , vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2003, č. j. -148, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 6. 2002, č. j. -124, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5.013.800,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 22. 10. 1998 do zaplacení, a pro případ nemožnosti odškodnění finanční částkou vydat bezúplatně akcie RI fondu ČR v téže nominální hodnotě. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Připsala rozhodnutí zásadní význam po právní stránce a vytkla nejprve odvolacímu soudu, že chybně posoudil otázku doby přechodu majetku její právní předchůdkyně na stát; k tomu mělo dojít v rozhodném období. Dále žalobkyně namítla, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda byly naplněny personální předpoklady pro zařazení její matky pod ustanovení dekretu č. 108/1945 Sb. Za pomoci podrobného rozboru této otázky, s citacemi judikatury tehdejšího Nejvyššího správního soudu a nynějšího Nejvyššího soudu, dospěla dovolatelka k názoru, že její matka nemohla spadat pod okruh osob postižených uvedeným dekretem, nebyla Němkou a její majetek, který nyní podle restitučních předpisů nelze vydat, byl konfiskován neoprávněně. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil případně i oba rozsudky nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání včas (, – dále „“). Dovolání je přípustné, a to nikoli podle , jak se domnívala dovolatelka, ale již podle téhož předpisu. Předchozí kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2001 je totiž nutno považovat za případ tzv. skryté diformity rozhodnutí nižších instancí, neboť odvolací soud zrušil prvostupňový rozsudek o vyhovění žalobě v podstatné části (zaplacení 10.000,- Kč s příslušenstvím a vydání cenných papírů v hodnotě odpovídající vyčíslené ceně nemovitostí) a vrátil věc nižší instanci se závaznými právními názory, které pak soud prvního stupně při zamítnutí žaloby respektoval. Dovolací důvod lze spatřovat v namítaném nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání však není důvodné.

Odvolací soud nepochybil, učinil-li závěr, že nemovitosti, o něž ve věci prvotně šlo, přešly – oproti podmínkám o mimosoudních rehabilitacích – na stát ještě před započetím běhu rozhodného období podle restitučních zákonů, tedy před datem 25. 2. 1948. Správní část konfiskačního řízení, opírající se zejména o § 1 odst. 4 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, byla totiž završena výměrem Zemského národního výboru v B. ze dne 29. 8. 1946 o konfiskaci firmy J. F. G. (výměr nabyl právní moc 24. 9. téhož roku).

Již v rozhodnutích Nejvyššího soudu, publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15, 16/1994, bylo zdůrazněno, že se nevztahuje na majetek, u něhož správní rozhodnutí o podmínkách konfiskace podle dekretu č. 108/1945 Sb. nabylo právní moc a stalo se vykonatelným už před 25. 2. 1948. Ústavní soud pak přisvědčil tendencím obecných soudů posuzovat splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu v případě konfiskace podle dekretu č. 108/1945 Sb. tehdy, rozhodoval-li správní orgán o splnění podmínek konfiskace až po 25. 2. 1948 (viz nález ze dne 22. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení svazek 3, č. 36, a řada dalších nálezů).

Pokud jde o časový moment přechodu nemovitostí na stát, pak Ústavní soud opakovaně označil dovršení správní části konfiskace (právní moc rozhodnutí o splnění podmínek konfiskace) jako relevantní datum ve vztahu k rozhodnému období podle restitučních předpisů. Pouze bylo-li o odvolání proti konfiskačnímu výměru rozhodnuto po 25. 2. 1948, nebo neprokázal-li se způsob, jakým bylo odvolání vyřízeno, interpretoval Ústavní soud věc resp. uplatněný nárok jako restituční (srov. nález ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 12, č. 152, jakož i nález ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 18, č. 80). Jen v případě nálezu ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. (Sbírka nálezů a usnesení sv. 12, č. 154), považoval Ústavní soud za moment přechodu věci na stát intabulaci konfiskace do pozemkové knihy, přičemž k intabulaci došlo v rozhodném období. Tento nález, provázený disentem členky senátu, však nenašel v další rozhodovací praxi ústavní soudní instituce odezvu.

Byla-li tedy správní fáze konfiskačního řízení dovršena v posuzované věci pravomocným rozhodnutím Zemského národního výboru v B. ze dne 29. 8. 1946, nemůže jít o po právu uplatněný restituční nárok žalobkyně ( a contrario), a to ani na finanční náhradu.

Ve světle výše uvedeného ztrácí právní význam zabývat se druhou z odvolacích námitek, směřující k nesprávné či chybějící aplikaci dekretu č. 108/1945 Sb. vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Sluší se ovšem poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. (Soubor rozhodnutí NS sv. 26, C 1959), podle jehož závěrů nepřísluší soudu ani v současnosti, aby posuzoval existenci předpokladů konfiskace (v označené věci konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb.) nebo oprávněnost námitek proti ní.

Konečně pak dovolací soud nezjistil, že by v řízení před oběma instancemi došlo k procesnímu pochybení, které by - i bez jeho výslovného uplatnění v dovolání - vyvolalo následky obdobné zmatečnosti napadeného rozhodnutí ( ).

Dovolací soud proto dovolání žalobkyně pro správnost rozsudku odvolacího soudu zamítl ( věta před středníkem ).

Žalované nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. května 2004

JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.

předseda senátu