Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 56/94

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 22. června 1995

v senátě ve věci ústavní stížnosti R.D. proti rozsudku Krajského

soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10. 1993, čj.

-30 t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberecze dne 26. října 1993, čj. -30, se z r u š u j e.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec,

potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 2.

1993, čj. -15, jímž byla zamítnuta žaloba s návrhem,

aby první vedlejší účastník byl uznán povinným vydat stěžovateli

a sepsat s ním dohodu o vydání domu č. p. 285 se stavební parcelou

č. 1768/1, jakož i kolnu, zapsané na LV č. 2433 k. ú. L. a druhý

vedlejší účastník stavební parcelu č. 1768/2, zapsanou na LV č.

16 k. ú. L., stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem Krajského

soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec bylo porušeno několik

základních práv a svobod zaručených v ě základních práv

a svobod, a to rovněž právo zakotvené v článku 11 y, podle

kterého každý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech

vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a zaručuje se dědění.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec navrhl

zamítnutí ústavní stížnosti a k důvodům svého rozsudku dodal, že

ke konfiskaci požadovaného majetku došlo v každém případě mimo

tzv. rozhodné období, uvedené v ustanovení

Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tedy období od 25. 2. 1948 do

1. 1. 1990, a to vyhlášením dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci

nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve Sbírce zákonů

a nařízení, tedy dnem 30. 10. 1945.

Vedlejší účastník v. d. E. v L. se v podstatě ztotožnil

s důvody uváděnými v napadeném rozsudku.

Také vedlejší účastník město L. navrhl zamítnutí ústavní

stížnosti, neboť k přechodu vlastnictví k nemovitostem na stát

došlo před 25. 2. 1948, a není tedy založen právní nárok na jejich

vrácení podle , o mimosoudních

rehabilitacích.

Ústavní soud, jak již vyslovil v celé řadě dřívějších nálezů,

není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich

soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností, nicméně jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y

základních práv a svobod.

Takové ústavně zaručené základní právo je zakotveno rovněž

v článku 36 odst. 1 y, zakládajícím každému právo domáhat se

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

V projednávané věci však obecné soudy podle citovaného článku

nepostupovaly, neboť nevyvodily žádný závěr z toho, že mezi výpisy

z pozemkové knihy pro katastrální území Liberec ze dne 27. 11.

1992 a 11. 2. 1993, vztahujícími se ke knihovní vložce č. 755,

existují evidentní a podstatné rozpory, v jejichž důsledku není

vůbec jasno, kdo předmětné nemovitosti před jejich konfiskací

vlastnil. Tyto rozpory měly obecné soudy odstranit tím spíše, že

ke konfiskaci majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. docházelo sice

ex lege, nicméně při splnění všech, tímto dekretem stanovených,

podmínek, mezi které náleželo i pravomocné rozhodnutí správního

orgánu o tom, že jsou splněny podmínky pro konfiskaci podle tohoto

dekretu (§ 1 odst. 4). Vzhledem k uvedeným skutečnostem měly se

proto tím spíše obecné soudy seznámit s obsahem konfiskačního

rozhodnutí, aby si tím získaly podklad pro závěr, komu a kdy byl

majetek, o který v projednávané věci jde, konfiskován, neboť

teprve potom mohly adekvátně reagovat i při posuzování

stěžovatelem uplatňovaného nároku a jeho případné skutečné povahy.

V této souvislosti třeba poukázat na to, že i v praxi obecných

soudů se nyní prosazují tendence ve směru oprávnění soudu

posuzovat splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve

smyslu ustanovení v případech

konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb., jestliže správní

orgán rozhodoval až po 25. 2. 1948 o tom, jsou-li splněny podmínky

pro konfiskaci podle tohoto dekretu (R č. 16/1994 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne

30. 12. 1994, sp. zn. ).

Porušení práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1

je v této věci natolik evidentní, že nebylo třeba se

zabývat dalšími, v řízení o ústavní stížnosti irelevantními,

stěžovatelovými výtkami, které směřují spíše proti dekretu č.

108/1945 Sb. jako takovému.

Protože tedy rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno

ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu citovaného

článku 36 odst. 1 y, Ústavní soud ústavní stížnosti podané

podle článku 87 odst. 1 písm. d) y vyhověl a rozsudek

Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10.

1993, čj. -30, zrušil (§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č.

, o Ústavním soudu).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 22. června 1995