Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 397/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce svým dovoláním podaným dne 16. prosince 2003 napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2003, č.j. -291, kterým

byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2003,

č.j. -259, kterým byla v plném rozsahu zamítnuta žaloba, jíž žalobce proti žalované požadoval přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 7.000.000,- Kč, a kterým bylo současně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Napadeným rozsudkem bylo konečně rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud zde při rozhodování ve věci samé vycházel z úvahy, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, z nichž dovodil správné skutkové závěry. Podstatou úvah soudů obou stupňů bylo, že k zásahu do osobnostních práv žalobce došlo v důsledku výkonu zákonných práv a povinností svěřených soudu zákonem - tedy v rámci výkonu zákonné licence. Ta pak vylučuje odpovědnost za zásah do osobnostních práv s výjimkou případů, kdy by se jednalo o zásah nepřiměřený. Ten však soudy obou stupňů seznán nebyl.

Nad rámec těchto vlastních úvah i úvah soudu prvního stupně, které podle odvolacího soudu vedly k zamítnutí žaloby (a k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně), odvolací soud dodatečně připomněl, že žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, kterou se soud prvního stupně nezabýval. Sám odvolací soud pak má zato, že i v případě, že by bývala byla žaloba důvodná, nebylo by jí bývalo možno vyhovět právě pro promlčenost daného nároku.

Dovolatel v dovolání uvádí, že má zato, že v daném případě je rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. V této souvislosti klade otázku, zda právě v nesprávném právním posouzení věci soudem není třeba spatřovat nepřiměřený výkon práv a povinností vyplývající ze zákonné licence státu. Dále pak dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o možnosti promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení . Domáhá se proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

K uvedenému dovolání nebylo podáno vyjádření.

Jak vyplývá z obsahu spisu a z dovolání žalobce, není v označené věci dovolání přípustné podle ustanovení a b) Takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze již jen ve smyslu ustanovení

odst. 1 písm. c) , avšak dovolací soud neshledal, že by v posuzované věci

k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo. Soudy obou stupňů totiž na daný případ, v rámci úvah týkajících se posouzení tzv. zákonné licence, jako instrumentu vylučujícího neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby, přiléhavě aplikovaly odpovídající zákonná ustanovení a ta také náležitě (a s ustálenou judikaturou zcela konformně) vyložily. Tyto úvahy také soud prvního stupně vedly k závěru

o nedůvodnosti žaloby a soud druhého stupně k potvrzení rozsudku krajského soudu.

Pokud odvolací soud nad rámec již učiněného závěru o nedůvodnosti žaloby připojil úvahy o promlčení uplatněného nároku, a ač dovolací soud v tomto případě zastává rozdílný názor (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne

25. září 2003, č.j. -82), nebyly tyto úvahy pro posouzení dané žaloby významné, což vyplývá již z výše vyloženého.

Dovolací soud je tedy nucen v tomto případě uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možno posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam ( ). Není tak naplněn ani možný případ přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení ve spojení s téhož zákona.

Protože pak v posuzované věci nejsou naplněny ani eventuální předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení , a , dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání jako nepřípustné podle ustanovení

ve spojení s odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, zatímco v dovolacím řízení žalované žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2004

JUDr. Pavel Pavlík,v.r.

předseda senátu