Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 134/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. února 1999, č. j. - 29, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 213.360,- Kč s 21% úroky z prodlení od 1. 2. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. května 2001, č. j. - 41, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 213.360,- Kč s 21% úroky z prodlení od 1. 2. 1997 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala výslovně z ustanovení „ “ (zřejmě míněn , , ve znění jeho novely provedené ). Namítala, že napadené rozhodnutí „vychází z nesprávného právního názoru“, kterým je otázka výkladu dobrovolnosti jako jednoho z pojmových znaků darovací smlouvy. Navrhla rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001). Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí také posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněné pod R 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 24. února 1999, musel odvolací soud odvolání proti němu projednat a rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před 1. lednem 2001 (viz část dvanáctá, hlava první, bod 15. ). Za tohoto stavu je třeba i v dovolacím řízení postupovat podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále jen „ “).

Nejvyšší soud se následně zabýval otázkou včasnosti podaného dovolání.

Podle účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 1. a 6. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Písemnosti, které byly soudem odeslány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů. Protože stejnopisy rozsudku odvolacího soudu byly účastníkům odeslány až po 1. 1. 2001, platí pro doručování tohoto rozsudku ustanovení občanského soudní řádu ve znění účinném po novele provedené (dále jen „ po novele“).

Jak vyplývá z obsahu spisu, byl rozsudek odvolacího soudu žalobci i žalované doručen zákonem předepsaným způsobem dne 29. srpna 2001. Téhož dne tudíž citované rozhodnutí nabylo právní moci. Jelikož konec jednoměsíční lhůty k podání dovolání připadl na sobotu 29. září 2001, byl posledním dnem uvedené lhůty ve smyslu nejblíže následující pracovní den, a to pondělí dne 1. říjen 2001. Bylo-li dovolání podáno osobně u soudu prvního stupně až dne 11. října 2001 (viz otisk podacího razítka na spisu), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že písemné vyhotovení napadeného rozsudku neobsahovalo poučení o tom, za jakých podmínek (a v jaké lhůtě) lze proti němu podat dovolání, neboť v žádném ustanovení ve znění účinném před 1. 1. 2001 nebyla stanovena povinnost soudu poučit účastníky o možnosti podat dovolání (viz. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. září 1999, sp. zn. , ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 23. února 2000, sp. zn. ; shodně též usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, str. 463).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle a jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a věty první (per analogiam) , a ze situace, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalované, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. března 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu