Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 309/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 10. srpna 2001, č. j. E 2982/99-67, jímž obvodní soud zamítl návrh na provedení výkonu rozhodnutí, a to tak, že provedení výkonu nařídil.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.

Při zkoumání včasnosti dovolání musel Nejvyšší soud věc posoudit nejdříve z intertemporálního hlediska. Soud prvního stupně – ač bez výslovného odkazu na bod 27. hlavy I, části 12 – správně rozhodl „podle dosavadních právních předpisů“ (rozhodl o návrhu na provedení exekuce nařízené již před účinností novely, totiž 7. září 1999), tedy podle ve znění účinném do 31. prosince 2000, i když usnesení vydal 10. srpna 2001. Odvolací soud pak – byť v napadeném usnesení uvedl jména a příjmení soudců – rozhodl v souladu s ustanovením bodu 15. in fine hlavy I, části 12 , tedy rovněž správně podle ve znění před novelizací. Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „ “) použít i pro účely projednání dovolání a rozhodnutí o něm (viz bod 17., hlavy I, části 12 ). Týž názor ostatně zastává - byť z nesprávného poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání vyvozuje nepřiléhavý závěr - dovolatel (argumentující nekonzistentně „ustanovením “, tedy ustanovením ve znění po novele).

Dovolání bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, č. 10 pod poř. č. 70).

Dovolání v souzené věci tudíž mohlo být podáno včasně pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu (viz doručenky u č.l. 115 versa), napadené usnesení nabylo právní moci dnem doručení povinnému, tedy 7. 8. 2002. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 9. září 2002 (ustanovení věta první ). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka podatelny obvodního soudu na č. l. 121) až 4. října 2002, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávnost poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání, jelikož ve znění účinném do 31. 12. 2000 (na rozdíl od ustanovení ve znění od 1. 1. 2001) žádné ustanovení o delší dovolací lhůtě v případech nesprávného poučení o tom, že dovolání přípustné není, neobsahoval. Prodloužení lhůty k dovolání nebylo za účinnosti ve znění do 31. 12. 2000 možno dovodit ani extenzívním výkladem (za použití analogie) ustanovení , jelikož analogie v procesním právu je (jak dovodil též Ústavní soud ČR ve svém nálezu z 31. 5. 1994, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 1, na str. 213, pod poř. č. 27) zásadně nežádoucí.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení a jako opožděné odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení věty první, a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Tyto náklady spočívají v částce 625,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem – , , , bod 2., , , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, účinné dnem 1. ledna 2001 – sníženou o 50% podle vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2004

JUDr. Vladimír Mikušek,v.r.

předseda senátu