Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2345/2024

21 Cdo 2345/2024-299

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobců a) A - Trading, a. s., se sídlem v Praze 1, Karlova č. 455/48, IČO 48289540, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, a b) ThunderSlope s. r. o. se sídlem v Praze 1, Karlova č. 455/48, IČO 07185472, proti žalovanému SUN SKI CZ, a. s., se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1082/8, IČO 28488709, zastoupenému JUDr. Janem Řípou, advokátem se sídlem v Jaroměři, Rybalkova č. 563, o nařízení soudního prodeje zadržených věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2022, č. j. -162, takto:

I. Dovolání žalobce a) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. -162, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

3. Nejvyšší soud ve své judikatuře [ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. , , účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 88/2018 Sb. rozh. obč., anebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. ] již dříve dovodil, že zadržovací právo má v první řadě funkci zajišťovací. Projevuje se zejména v tom, že zabezpečuje splatný dluh dlužníka nebo, v případech výslovně uvedených v zákoně, i dosud nesplatný dluh od okamžiku svého vzniku a že svojí podstatou (ponecháním zadržené věci u věřitele) vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby svůj dluh dobrovolně splnil alespoň dodatečně.

4. Vedle toho však zadržovací právo plní i funkci uhrazovací. Právní úprava zadržovacího práva sice neobsahuje výslovné ustanovení o tom, že by zajištěný dluh měl být v případě jeho včasného nesplnění uspokojen z výtěžku zpeněžení zadržené věci, jako je tomu například v právní úpravě zástavního práva o uspokojení zajištěného dluhu ze zástavy (srov. § 1309 odst. 1 o. z.), nelze z toho však úspěšně dovozovat, že by zadržovací právo mělo být pouhým nástrojem mimoekonomického nátlaku na dlužníka. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že zadržovací právo rovněž poskytuje věřiteli jistotu, že se bude moci uspokojit z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, jestliže dlužník ani dodatečně dobrovolně nesplní svůj dluh; i když zákon uhrazovací funkci zadržovacího práva přímo neuvádí, považuje ji – jak je zřejmé z kontextu ustanovení § 1395 až 1399 o. z. – za samozřejmou a vycházeje z ní upravuje (v ustanovení § 1398 o. z.) případný „střet více věřitelů“ při uspokojování pohledávek zajištěných zástavním právem a zadržovacím právem váznoucích na stejné movité věci a odkazem na ustanovení § 1359 o. z. také způsob, jakým má být zadržená věc zpeněžena.

5. Nesplní-li dlužník svou povinnost ani dodatečně, může se věřitel uspokojit ze zadržené věci, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady z majetku (z jiného majetku) dlužníka. Uspokojit se může způsobem, na němž se dohodl s dlužníkem v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě prováděné podle , o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů), nebo při soudním výkonu rozhodnutí anebo v exekuci prováděné podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů); při soudním výkonu rozhodnutí a v exekuci má věřitel, jemuž svědčí zadržovací právo, vždy (i kdyby tato řízení byla zahájena na návrh jiného věřitele) právo na přednostní uspokojení z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem [srov. , exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 (s účinností od 1. 1. 2022 pak srov. obecné ustanovení exekučního řádu), o. z.].

6. Dovolatelem v dovolání předestřenou právní otázkou, zda je přípustná aplikace ustanovení a násl. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) [Řízení o soudním prodeji zástavy] v případě výkonu zadržovacího práva, a tedy zda ustanovení ve spojení s ustanovením o. z. „odkazují na tuto aplikaci v případě zadržovacího práva“, se pak Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. , v němž vyslovil (mimo jiné) právní závěr, že zákonný odkaz („platí obdobně“) v ustanovení větě druhé o. z. se vztahuje toliko k ustanovení o. z., že tedy platí, že ustanovení o. z. se vztahuje na zpeněžení zadržené věci věřitelem v plném rozsahu, avšak že z toho nelze dovozovat, že by se na zpeněžení zadržené věci věřitelem vztahovalo také ustanovení a násl. z. ř. s., a že odkaz na obdobnou úpravu (použitelnou v plném rozsahu) obsaženou v ustanovení o. z. znamená jen to, že také zpeněžení věci zadržené věřitelem se může realizovat jejím prodejem podle jiného zákona, aniž tento jiný zákon označuje. Nejvyšší soud proto uzavřel, že i v případě, že je zajištěný dluh splatný, nemůže se věřitel uspokojit prodejem zadržené věci postupem podle ustanovení a násl. z. ř. s.

7. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí dovolací soud dále poukázal na to, že pro nemožnost postupu podle ustanovení § 353a a násl. z. ř. s. svědčí i argumentace odvolacího soudu (odlišné právní instituty, odlišný způsob vzniku – zástavní právo z vůle zástavního dlužníka, ale zadržovací právo naopak z vůle věřitele), jakož i skutečnost, že právní úprava řízení o soudním prodeji zástavy by byla pro svoje východiska na prodej zadržené věci těžko aplikovatelná, a že nelze ani přehlédnout, že analogie v procesním právu je v zásadě nežádoucí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. , a navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. ).

8. Na těchto svých závěrech, na které odvolací soud odkázal v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení, Nejvyšší soud trvá a (na rozdíl od dovolatele) neshledal důvody k tomu, aby se od nich odchýlil.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce a) podle ustanovení odmítl.

10. Protože dovolání žalobce a) bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, , a uložil povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. V dovolacím řízení vznikly v souvislosti se zastoupením žalovaného soudem ustanoveným advokátem JUDr. Janem Řípou náklady, které spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1 500 Kč a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč [srov. větu první , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2024 (srov. čl. II )].

11. Vzhledem k tomu, že žalovaného v dovolacím řízení zastupoval advokát, který mu byl ustanoven soudem podle a jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát (srov. ), je žalobce a) povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 1 800 Kč zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ( ) do tří dnů od právní moci usnesení ( a ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 1. 2025

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu