Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 776/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. června 2001, č. j. , potvrdil usnesení ze dne 23. února 1998, č. j. - 77, jímž Krajský obchodní soud v Brně odmítl pro opožděnost námitky pátého žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 26. ledna 1998, č. j. -20.

Odvolací soud – poté, co uzavřel, že procesní nástupkyní původní žalobkyně (I. A P. B. a. s., identifikační číslo …) v řízení se v důsledku prodeje podniku původní žalobkyně stala Č. o. b. a. s., identifikační číslo … - přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že směnečný platební rozkaz byl pátému žalovanému doručen (v souladu s ustanovením a - dále též jen „“) dne 9. února 1998, takže třídenní lhůta k podání námitek mu uběhla ve čtvrtek 12. srpna 1998. Podal-li proto pátý žalovaný námitky k poštovní přepravě až 19. února 1998, učinil tak opožděně, když jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek Krajský obchodní soud v Brně nevyhověl usnesením ze dne 26. března 1998, č. j. , jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal pátý žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítaje, že je dán dovolací důvod dle ustanovení , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně dovolatel poukazuje na to, že soudy obou stupňů se nezabývaly – ve smyslu ustanovení - tím, zda se v místě doručování zdržoval. K tomu uvádí, že podniká v oblasti vývozu a odbytu dřevěných domků a většinu svých produktů exportuje do SRN, proto značnou část své pracovní kapacity tráví v zemi vývozu cestami tam a zpět. V době doručení byl na služební cestě v zahraničí a pro tuto překážku nemohl převzít zásilku určenou do vlastních rukou od doručovatele ani v úložní lhůtě. Tyto okolnosti přitom namítal již prostřednictvím námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a později podáním (ze dne 9. června 2000) podaným u soudu 13. června 2000, k němuž doložil i vyúčtování pracovní cesty z 11. května 1998 a 26. dubna 1998, včetně cestovních příkazů z 10. dubna 1998 a 20. května 1998. Odtud dovolatel uzavírá, že nesprávným posouzením okolností rozhodných pro doručení písemnosti a tím, že okolnosti doručení nepřezkoumal, jej soud zkrátil na jeho právech; proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, – rovněž projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. lednem 2001.

V průběhu dovolacího řízení stávající žalobkyně (Č. o. b. a. s., identifikační číslo …) doložila smlouvou ze dne 21. února 2002, číslo IPB …, že v řízení vymáhanou směnečnou pohledávku postoupila touto smlouvou Č. k. a., identifikační číslo … Jelikož jsou vymáhána práva ze směnky opatřené doložkou „nikoli na řad“, má Nejvyšší soud právní a procesní nástupnictví formou singulární sukcese, k němuž takto na straně žalobkyně došlo, za prokázané (srov. k tomu , zákon směnečný a šekový) a jako se žalobkyní proto v dovolacím řízení dále jednal s Č. k. a.

Dovolání je opožděné.

Ze spisu se především podává, že na majetek ostatních žalovaných, kteří mají (ve smyslu ) spolu s pátým žalovaným v řízení postavení samostatných společníků (první žalovaný je žalován coby směnečný dlužník, ostatní coby směneční ručitelé), byl v průběhu řízení postupně prohlášen konkurs. Nejprve se tak stalo u třetího žalovaného (usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 8. října 1998, sp. zn. ), pak u prvního žalovaného (usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 31. března 1999, sp. zn. ), posléze byl prohlášen konkurs na majetek čtvrté žalované (usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11. srpna 2000, sp. zn. ) a nakonec došlo k prohlášení konkursu na majetek druhé žalované (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2001, sp. zn. ), přičemž účinky prohlášení konkursu dosud trvají. Se zřetelem k účinkům prohlášení konkursu, jak se podávají z ustanovení a c/ , o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění (ve znění účinném v době prohlášení jednotlivých konkursů), bylo prohlášením konkursu řízení ve vztahu k ostatním žalovaným přerušeno a po dobu trvání těchto účinků v něm není možno pokračovat. Se zřetelem k tomu, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka (zde postupným prohlášením konkursů na majetek prvního až čtvrtého žalovaných) se nepřerušuje řízení vůči jeho samostatnému společníku v rozepři (zde vůči pátému žalovanému), nebránily výše popsané skutečnosti dovolacímu soudu projednat dovolání pátého žalovaného a rozhodnout o něm (srov. dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2001, pod číslem 151).

Dovolatel své dovolání zjevně založil na ustanoveních ve znění účinném od 1. ledna 2001; jak však bylo vysvětleno výše, dovolání musí být projednáno a o něm rozhodnuto podle ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle dosavadních právních předpisů přitom soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. , ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. , ze dne 11. června 2002, sp. zn. a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. , ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Se zřetelem k tomu, že žalovaní neměli ve sporu postavení nerozlučných společníků v rozepři, je nutno lhůtu k podání dovolání u dovolatele odvíjet jen od jeho doručení tehdejší žalobkyni (Č. o. b. a. s.,) a dovolateli.

Podle obsahu spisu bylo usnesení odvolacího soudu doručeno Č. o. b. a. s., 17. července 2001, dovolateli pak 3. srpna 2001, kdy vůči němu nabylo právní moci. To ostatně ohlašuje dovolatel sám pod bodem I. svého dovolání (srov. č. l. 159).

Ve smyslu ustanovení tak posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 3. září 2001. Dovolání podané u soudu osobně až 21. září 2001, je tedy zjevně opožděné. Po uplynutí dovolací lhůty bylo ostatně i vyhotoveno (dovolání je datováno 19. září 2003, čemuž koresponduje i skutečnost, že procesní plná moc pro dovolací řízení (č. l. 161) je datována až 14. září 2001.

Nejvyšší soud proto podle a opožděné dovolání odmítl.

Pro úplnost lze dodat, že i kdyby bylo včasné, muselo by dovolání být odmítnuto (dle a ) jako nepřípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , a Zmatečnostní vady vypočtené v nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Podle ustanovení pak není dovolání přípustné proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (písmeno a/) a nejde rovněž o žádný z případů vypočtených zde pod písmeny b/ až f/). Přípustnost dovolání se nepodává ani z ustanovení , neboť napadené usnesení není ani usnesením ve věci samé (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli, který z procesního hlediska zavinil odmítnutí dovolání, právo na jejich náhradu nevzniklo (srov. , a věta první – per analogiam) a u žalobkyně žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. ledna 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu