Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 552/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci shora označeným rozsudkem změnil rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. dubna 2000, č.j. -91, v napadeném výroku II. tak, že zamítl žalobu na zaplacení 18 % úroku z prodlení z částky 1,032.154,34 Kč od 22. dubna 1996 do zaplacení (první výrok). Ve zbývající části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 1,032.154,34 Kč, tento rozsudek potvrdil (druhý výrok). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním datovaným dne 1. dubna 2003 a podaným dne 3. dubna 2003 do podatelny soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání opřela o ustanovení a rovněž o naplnění podmínek uvedených v ustanovení téhož právního předpisu (dovolatelka cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001), přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovala v rozdílném rozhodování řešené právní otázky dovolacím soudem v jiné věci. Namítla, že napadené rozhodnutí spočív na nesprávném právním posouzení věci a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, rovněž projednal podle dosavadního znění , jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č.l. 127, žalované dne 29. ledna 2003 a zástupci žalobkyně dne 4. února 2003, kdy nabyl právní moci.

Ve smyslu ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 4. březen 2003 (úterý). Dovolání podané žalobkyní až dne 3. dubna 2003 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ) podle a odmítl jako opožděné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a věty první (per analogiam) , neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. ledna 2004.

JUDr. Miroslav Gallus,v .r.

předseda senátu