Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 279/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. srpna 2002, č.j. -93, připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek ze dne 21. srpna 2000, č.j. -71, kterým Krajský obchodní soud v Ostravě zamítl žalobu na zaplacení částky 31.857,- Kč, a řízení zastavil (první věta výroku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhá věta výroku).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dne 2. prosince 2002 faxovým dovoláním datovaným 30. listopadu 2002, jehož originál předala dne 5. prosince 2002 k poštovní přepravě. Jeho přípustnost opřela o ustanovení a důvodnost o ustanovení a b) téhož právního předpisu (dovolatelka cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001). Prostřednictvím uvedených ustanovení odvolacímu soudu vytkla, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kterou dále podrobně popsala, a že rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení v neprospěch žalobkyně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a aby toto rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

Ve sdělení datovaném 6. února 2003, kterým dovolatelka reagovala na výzvu Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2003 k odstranění jí vytčených vad dovolání a k osvědčení dodržení lhůty k jeho podání dle ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „“), mimo jiné uvedla, že ho podala včas, neboť tak učinila faxem 2. prosince 2002 - poslední den dvouměsíční lhůty podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 - s následným předáním originálu dovolání do tří dnů k poštovní přepravě. Protože podle tohoto znění uvedeného právního předpisu bylo podle dovolatelky rozhodováno v odvolacím řízení, je třeba dle něho podle jejího mínění postupovat i v dovolacím řízení, tj. včetně posouzení včasnosti podaného dovolání. Názor, že odvolací soud postupoval podle novelizovaného znění , opřela o poučení účastníků o právu vyjádřit se k osobám soudce a o povinnosti prokázat tvrzení, které se jim dostalo odvolacím soudem na jeho jednání, které ve znění účinném do 31. prosince 2000 neobsahoval. Stejně tak usoudila i z poučení o možnosti vrátit soudní poplatek v celé výši v případě zpětvzetí odvolání, neboť tato možnost vyplývá až z novely zákona o soudních poplatcích účinné od 1. ledna 2001. Pokud pak dovoláním napadené usnesení neobsahuje poučení o dovolání, nelze z toho podle jejího mínění jednoznačně dovozovat, že bylo řízení provedeno podle dosavadních předpisů, ale jde o nedostatek rozhodnutí, který zakládá právo podat dovolání do čtyř měsíců od jeho doručení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté rovněž projednal podle dosavadního znění , jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.

Dovolací soud názoru dovolatelky, že je třeba v dovolacím řízení postupovat podle ve znění účinném od 1. ledna 2001, nepřisvědčil. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že při rozhodování o zpětvzetí žaloby postupoval podle dosavadních právních předpisů a že aplikoval ustanovení v původním znění. Z tohoto pohledu jsou argumenty dovolatelky, jimiž dovozuje, že by dovolací soud měl dovolání projednat a rozhodnout podle ve znění účinném od 1. ledna 2001, nerozhodné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 3/2003, pod číslem 44).

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č.l. 94, právním zástupcům obou účastníků dne 30. září 2002, přičemž tohoto dne nabylo právní moci.

Ve smyslu ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 30. říjen 2002 (středa). Dovolání podané žalobkyní až dne 2. prosince 2002 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a odmítl jako opožděné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a věty první (per analogiam) , neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu