Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 754/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 28. července 1999, č. j. -39, uložil žalované zaplatit žalobkyni 174.403,- Kč (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 7.242,- Kč (výrok II.). Rozsudkem ze dne 12. února 2002, č. j. -92, dále uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 129.456,- Kč od „20. 9. 95“ do zaplacení (první výrok) a žalobkyni uložil uhradit žalované na nákladech řízení 2.238,- Kč (druhý výrok).

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. března 2003, č. j. -109, připustil zpětvzetí žaloby ohledně částky 26.969,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení ohledně této částky zastavil (bod I. výroku), ohledně částky 147.434,- Kč s příslušenstvím a ohledně výroku, kterým byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7.242,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku změnil tak, že žalobu zamítl a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 20.800,- Kč (bod II. výroku) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).

Rozsudek odvolacího soudu v bodech II. a III. výroku napadla žalobkyně dovoláním ze dne 29. května 2003, které podala na poštu k přepravě 2. června 2003 (srov. obálka č. l. 116). Jeho přípustnost opřela o ustanovení (dovolatelka cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001), namítajíc, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Požadovala, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001- dále též jen „ “). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc podle bodu 15., hlavy I., části dvanácté, , rovněž projednal podle dosavadního znění , jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni a zástupci žalované 17. dubna 2003 (srov. doručenky u č. l. 109) a téhož dne nabyl právní moci.

Ve smyslu ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 19. květen 2003 (pondělí). Dovolání podané žalobkyní až 2. června 2003 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ) podle ustanovení a odmítl jako opožděné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a věty první (per analogiam) , neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu